Fire of heart - 2. část

20. června 2015 v 7:02 | ??? + Adria Morgan Night


2. část
"Hledá tě Arthur," zavrčela Rose odměřeně.
Chtěl jsem ji varovat. Ale vyhýbala se mému pohledu. Na zlomek vteřiny jsem si dovolil dělat si o ní starosti, ale pak jsem musel veškeré své obavy o její bezpečí skrýt a nechat vyplout na povrch jen ty nejzbytnější emoce pro udržení iluze.
"Rose," obdařila ji Anastásie lítostivým pohledem. "To co jsi viděla..." Započala znovu svou hru. "To nebylo, jak to vypadalo..."
"To je v pořádku," usmála se Rose chladně. "Stejně mi do toho nic není." Její hlas byl stejně hladce ostrý, jako ta nejemnější čepel.
"Ale já myslela," nadechla se Anastásie se zmateným výrazem ve tváři. V jejích očích se, ale zračila čistá obezřetnost.
"Ne," zalhala Rose odměřeně.
"Proč se mnou chce Arthur mluvit?" zeptal jsem se. Anastásie mě nemohla vinit za můj čistý zájem o povinnosti strážce. Znala mě již léta. Věděla, že jsem vždy přistupoval ke své práci s ryzí úctou a zodpovědností.
V tu chvíli ke mně Rose překvapeně vzhlédla. Ačkoliv se snažila ovládat řeč svého těla, její oči prozrazovaly víc, než bylo pro danou situaci bezpečné. Jen jsem doufal, že vše pochopí dřív, než bude pozdě. Část mě ale znala nevyhnutelnou pravdu. Znal jsem ji příliš dobře. Pokud si skutečně dokázala vše spojit, pak bylo pozdě už ve chvíli, kdy nás našla. Žena, kterou jsem miloval, by nikdy neodešla, kdyby měla ba i třeba jen malé tušení, co jsem měl v plánu udělat. Nikdy by na to nepřistoupila.
"Týká se to Christiana," zalhala. Prozradil ji způsob, kterým si prohrábla vlasy a vyhnula se mému pohledu. Měla plán, jehož detaily stále promýšlela.
"Určitě je to důležité. Měl by si jít," zadívala se mi Anastásie zpříma do očí. Cítil jsem nátlak, který mi znemožňoval jakýkoliv pokus o protest. "Doprovodím tě." Během těch slov nátlak zesílil.
Nepatrně jsem přikývl a doufal, že Rose odejde. Ale namísto toho vyčkávala do chvíle, než jsem s Anastásií vykročili směrem zpět do paláce. Nevěděl jsem, co měla Rose v úmyslu. Jen jsem doufal, že neudělá něco neuváženého a nebezpečného.
Sotva jsme však vstoupili do jednoho z opuštěných sálů, Rose se vrhla na Anastásii. Strhla ji k zemi a pokoušela se jí nasadit stříbrný řetízek. Chtěl jsem zasáhnout, ale nemohl jsem. Nemohl jsem se hnout. Nechápal jsem, jak mě mohla Anastásie kontrolovat i přes její vlastní problémy s Rose, ale dělala to.
A pak se to stalo. Neviditelná vlna odhodila Rose dozadu
"Ty malá couro!" vyhrkla Nasťa. Nevzpomínal jsem si, že by kdy pronesla něco podobně hrubého. "Ty to nemůžeš vědět!"
Rose už se znovu připravovala k útoku.
"Rose, ne!" vykřikl jsem, abych ji zastavil.
Zaváhala. "Se vsaď, že můžu." Pohlédla znechuceně na Anastásii. "Málem si ji zabila! Málem si nás zabila obě!"
V Anastásiiných očích se zračila čistá nenávist."A teď vás zabiju doopravdy," pronesla chladně.
"Jistě, začínám si myslet, že to máte v rodině. Tvůj strýc chtěl Lisse taky ublížit," zavrčela Rose, zatímco se snažila postavit. Byla zraněná, i když si to sama nepřipouštěla.
Věděl jsem, že se již vše vymknulo kontrole. "Máme dohodu," připomněl jsem Anastásii.
Něco v Nastině pohledu ještě více potemnělo. "Dohoda padá."
"Jaká dohoda?" nechápala Rose.
"To tě už nemusí zajímat, protože jsi mrtvá," procedila Anastásie skrze zuby.
"Že o tom nevím," odsekla. "Spíš by ses ty měla zajímat o svoje rodinné shledání. Vsadím se, že když budeš hodná, tak tě možná i zavřou do cely hned vedle tvého strýčka Viktora," usmála se Rose sebejistě.
Tím zničila i poslední zábrany, které udržovaly Anastásii před ztrátou kontroly. Vše se otřáslo a Rose znovu odletěla o několik metrů dozadu.
"Sakra, to se nemůžeš krotit?" vydala ze sebe Rose udýchaně.
Poté byla odhozena přímo na jeden z mramorových sloupů.
"Ne!" zakřičel jsem ve chvíli, kdy Rose bezvládně dopadla na podlahu. "Půjdu s tebou!" vyhrkl jsem. Veškeré mé sebeovládání jsem vynaložil na to, abych se nepokusil Rose pomoci. "Odejdu s tebou, ale nech ji být."
Nastinou tváří se mihl odraz bolesti. Její oči zaplavily slzy. "Ty se mnou půjdeš i tak," vydechla, jako by se o tom snažila přesvědčit samu sebe. "Jen díky ní jsme s Natálií zůstaly samy. Musí za to zaplatit!" vyhrkla odhodlaně. "A když zemře ona, Vasilisa zemře taky. Není ve stavu, kdy by přežila další ztrátu milované osoby." Její tváří se rozšířil úsměv.
Zašlo to příliš daleko. "Jestli mě miluješ, necháš ji žít," pronesl jsem pevně. Byl jsem si vědom nebezpečí, kterému jsem touto větou Rose vystavil, ale byla to poslední naděje.
"Miluju tě," zamumlala. "Ale právě proto, že tě miluji, ji nemohu nechat naživu. Kdybych jí nechala žít, tvá mysl by byla stále s ní. Nejsem slepá. Vidím to, co k ní cítíš, a co ona cítí k tobě. Miluješ jí víc, než sám sebe."
Už nemělo smysl pokračovat v jejích hrách. "Pokud to vážně vidíš, pak víš, že bez ní nedokážu žít," promluvil jsem upřímně.
Něco v jejích očích zjihlo. "Ne, pokud tě donutím zapomenout," řekla s nadějí v hlase.
Přistoupil jsem k ní blíž a se smutkem na ni pohlédl. "Ani éter nedokáže, abych na ní zapomněl," zašeptal jsem jen kousek od jejího ucha.
O krok ustoupila. Ty slova ji ranila. Měla to vepsané ve tváři. "V tom případě ti dávám na výběr," vydechla a vytáhla kris. Dýku se zvlněným ostřím.
"Ne!" zakřičela Rose. "Ne!"
Slyšel jsem ji křičet, ale nedokázal jsem od Anastásie odtrhnout pohled. Její oči mě hypnotizovaly, zatímco v rukou si nebezpečně pohrávala s ostřím.
"Tohle ostří dnes způsobí smrtelné zranění té dhampýrské holky," oznámila mi sladce. "Ta dýka se smočí v její krvi a sebere jí život," pousmála se chladně. "Máš na výběr. Buď s tím dokonce života budeš žít, nebo hned potom, co zemře, mě vyhledáš a zapomeneš. Tak nebo tak tvou rukou ještě dnes zemře. A ty sám si nebudeš moci vzít život."
Sotva to dořekla, ucítil jsem nutkání splnit její příkaz. "Nedělej to," požádal jsem ji prosebně.
Budeš při vědomí a zapamatuješ si, vše co uděláš. Protože to chceš udělat, její hlas se šířil mou myslí. Chceš, aby se ta dýka máčela v její krvi. Chceš, aby zemřela a mohls mě znovu milovat, tak jako kdysi. Můžeš jí, ale říct, co si k ní cítil, aby zemřela pokojně. To je to jediné, co pro tebe udělám. Dám jí milosrdnou smrt rukou toho, koho miluje.
"Protože tě miluju, tak ti dám šanci se s ní rozloučit," dořekla nahlas. "Jakmile bude jasné, že z ní už vyprchává život a nepůjde to zvrátit, nátlak skončí, aby ses mohl rozloučit. Pak už je jen na tobě, jak se rozhodneš. Jestli budeš chtít žít s tím, že si ji zabil nebo zapomeneš. Za každých okolností mě teď, ale necháš zmizet a neublížíš mi," dokončila to a vtiskla mi do rukou dýku. "Prozatím sbohem."
"Ne!" vykřikla Rose vystrašeně. Anastásie naposledy použila na Rose éter a mrštila s ní o protější stěnu, zatímco sama zmizela ve dveřích. "Ne..." zašeptala Rose a vyděšeně na mě pohlédla.
Cítil jsem, jak mé srdce vynechalo jeden úder v momentě, kdy se naše pohledy střetly. Miloval jsem ji. Stále jsem ji miloval. Ale i přesto jsem toužil po tom ji zabít. Chtěl jsem to víc, než cokoliv jiného na světě.
"Rose," zamumlal jsem.
Její strach zmizel z její tváře. Odhodlaně se narovnala a vyškrábala se na nohy. Měla na obličeji i rukou několik škrábanců a tržných ran. A ačkoliv se to snažila skrýt, její držení těla naznačovalo i vážnější zranění. "Slib mi, že jí ochráníš," vydechla nepřirozeně klidně. "Slib mi, že jí udržíš naživu," žádala mě.
Bojoval jsem s tím nutkáním, které mě nutilo prolít její krev. "Nezabiju tě," odvětil jsem pevně. Před očima se mi míjely obrazy. Obrazy dýky koupající se v její krvi.
"Musíš mě zabít," pronesla. Smířila se s tím. Byla připravena na smrt.
Nevěděl jsem, jak to bylo možné, ale ty slova ve mně vyvolala odpor. O krok jsem ustoupil. "Nezabiju tě."
I přes nátlak se jedné mé části příčilo ji zabít. Bylo to matoucí. Snažil jsem se, ale soustředit na vše, co mezi mnou a Rose bylo. Na všechny šťastné vzpomínky i na všechny důvody, proč jsem jí nemohl ublížit.
"Dřív nebo později tě k tomu éter donutí," snažila se mě přesvědčit. "Ale když to uděláš teď, můžeš ji ještě zastavit!"
Chtěla, abych jí zabil. Na vteřinu jsem pomyslel na to, jak jednoduché by bylo vzít jí život. "Ne!" vykřikl jsem. Zapudil jsem myšlenku na její smrt a odvrátil pohled.
"Dimitriji," zašeptala. "Podívej se na mě," prosila. "Podívej se na mě!"
Přešla ke mně a pokusila se mě dotknout.
Ucukl jsem a pohlédl jí do očí. "Rose, nenuť mě!" obořil jsem se.
"Nebojuj s tím. Dovol, aby tě to ovládlo, dokud je čas zachránit tím Lissu. Já zemřít musím, ale ona ne. Zastav Anastásii a zajisti jí, tak bezpečí," prosila dál. "Řekni jí o tom, že má sestru a najděte ji. Pomoz jí znovu získat rodinu. A řekni jí..."
Její hlas mě vábil, jako hlas sirény. Toužil jsem po tom, abych ji poslechl. Stejně jako jsem toužil po její krvi. Pevně jsem sevřel čelist. "Rose, přestaň!" zavrčel jsem.
"A řekni jí, že budu navždy s ní." Při těch slovech se něco v ní zlomilo a její odhodlání vystřídaly slzy. Slzy, které zabránily její smrti, když už jsem se chystal jí vyhovět. Něco v mém srdci se v tu chvíli vzepřelo.
"To už radši zabij mě," navrhl jsem.
"Ty musíš žít. Já měla zemřít už před třemi lety. Lissa mě zachránila a já jí jsem za to vděčná, protože jen díky ní jsem tě poznala. Teď mě, ale musíš zabít," zavrtěla hlavou.
"Rozo...." začal jsem.
"Nesmíš se z toho vinit. Nesmíš se tím nechat zničit, musíš jít dál," stála si za svým.
Na zlomek vteřiny jsem spatřil, jak se jí dýka zabořila do těla. Hleděla na mě s překvapením v očích...
Zahnal jsem tu představu. "To neříkej!"
"Anastásie řekla, že dnes zemřu, takže bude chvíli trvat, než éter začne být nezvladatelný. Ale vím, že už teď musíš cítit šílené nutkání vzít mi život," pověděla.
Zaťal jsem zuby pevněji. "Nikdy ti neublížím." Myslel jsem to vážně. Ať už éter byl, jakkoliv silný. Odmítal jsem to vzdát. Ani éter nemohl být všemocný.
Rose ke mně přistoupila blíž a stoupla si na špičky. Cítil jsem, jak se mi třásla ruka potřebou jí smrtelně ublížit. Věděl jsem, že jsem měl od ní odstoupit, ale nedokázal jsem to. Sklonil jsem hlavu a nechal ji, aby mě políbila. V tu chvíli potřeba ji zabít téměř zmizela a vystřídala ji potřeba ji ochránit. Byl jsem si jistý, že musel existovat způsob, jak vše vyřešit, aniž by jeden z nás musel zemřít. A ta chvíle, kdy mé city k Rose přehlušily potřebu ji zabít, mě v tom jen utvrdila. Vjel jsem jí rukou do vlasů a prohloubil náš polibek, ve snaze znovu utlumit nátlak.
Cítil jsem její ruce, jak sjely až k dýce. Myslel jsem si, že ji chce odhodit stranou, když se dotkla ruky, kterou jsem jí držel. Její skutečný záměr mi došel až o zlomek vteřiny později. Ucukl jsem. Nebylo to však dostatečně rychle. Bylo pozdě. Jediné čeho jsem docílil, bylo to, že minula svůj cíl, ale ne dost na to, abych jí zachránil.
"Rose!" vyhrkl jsem.
V jejích očích se mihla bolest, která stejně rychle zmizela jako přišla. Věděl jsem, že to bylo špatně. Zachytil jsem ji a klesl spolu s ní opatrně na podlahu. Pokusil jsem se zastavit krvácení, ale krev nepřestávala proudit.
"Bojuj," prosil jsem ji. "Nevzdávej to."
Rychle jsem roztrhl své triko a rychle ho přitlačil kolem dýky. "Hlavně nezavírej oči, Rozo," vydechl jsem prosebně. "Nevzdávej to. Pokud zemřeš, tak jí tím dovolíš vyhrát."
Její víčka se zachvěla a pomalu se začínala zavírat.
"Rose! Rozo!" zatřásl jsem s ní opatrně.
S námahou znovu otevřela oči. "M-Miluju..." zašeptala sotva slyšitelně. A pak se její oči zavřely úplně.
"Rose!" vykřikl jsem. "Rose! Probuď se. Prosím, otevři oči."
Její tělo se uvolnilo a její ruka bezvládně sjela na podlahu.
"Rose," zašeptal jsem. Měl jsem pocit, jako by se celý svět zastavil. A jediné, co jsem byl schopen cítit, byla bolest. Utrpení ze ztráty, které postupně vystřídala prázdnota. "Rozo," vydechl jsem a přitiskl rty k jejímu čelu.
Malá má část doufala, že stále nebylo pozdě. Doufal jsem, že ucítím její tep. Ale nestalo se tak. V tu chvíli jsem nedokázal pomyslet na nic jiného, než na poslední vteřiny jejího života.
Mohlo to trvat vteřiny, ale také hodiny od jejího posledního výdechu, když se dveře do sálu rozletěly. Výkřik, který následoval, byl plný bolesti.
"Nemohl... Nedokázal jsem ji zastavit," pronesl jsem prázdně. Cítil jsem vlastní slzy, ale nebyl jsem schopen je setřít. Nemohl jsem ji pustit.
"Byla jsem mrtvá. Nevzpomínám si na to, ale již jednou jsem zemřela. Někdy si přeju, abych si pamatovala, co bylo potom. Co následovalo," pohlédla na mě Rose se zamyšleným výrazem ve tváři. "Ale nevzpomínám si."
Vzal jsem ji za bradu a palcem ji přejel po čelisti. "Možná si nezašla dostatečně daleko. Sama si mi pověděla, že by tě Vasilisa nikdy nevyléčila, kdyby tvá duše opustila tělo."
"Možná," připustila. "Lissa mi, ale ukázala její úhel pohledu. Byla jsem mrtvá už nějakou dobu, když se ke mně dostala."
Narovnal jsem se a pohlédl na Lissu s novou nadějí.
Seděla na zemi a vzlykala, ignorujíc strážce, kteří se začali hromadit v sále. Její oči byly plné smutku a bolesti. Ale když se naše pohledy střetly, uviděl jsem i něco dalšího. Porozumění a novou naději.
"Zachraň ji," vyslovil jsem nahlas.
Ta slova, jako by Vasilisu probudila z transu. Jediným rozhodným tahem setřela slzy a nasadila masku hodnou královny. Narovnala se v zádech. "Vypadněte," pronesla nekompromisním tónem.
"Princezno, ta dívka je mrtvá. Musíme..."
Jeden ze strážců se pokusil přiblížit ke mně a Rose, ale jakmile jsem na něj pohlédl, ucukl a zastavil.
"Vypadněte!" vykřikla Lissa, zatímco klesla na zem z druhé strany těla ženy, kterou jsem miloval.
Nebyl jsem si zcela jistý, zda využila éter, ale palácoví strážci začali mizet ve dveřích.
"Nikdo nesmí dovnitř," varovala strážkyni, která jako poslední opouštěla sál.
Dveře se zavřely.
"Polož ji na zem," poručila mi rychle.
Povolil jsem tlak na ránu, která již dávno přestala krvácet. Opatrně jsem položil Rose na zem.
"Podepři jí hlavu," řekla rychle, zatímco začala něco hledat po kapsách. Rychle vytáhla sametový sáček a z něj stříbrný prsten. "Bože, stůj při mě," vydechla Vasilisa prosebně, když si nasazovala prsten.
Odhodlaně mi pohlédla do očí a nepatrně přikývla. "Potřebuji, aby si udržel všechny stranou. Pokud ztratím vědomí a budu se Rose dotýkat, nedovol, aby nás rozdělily."
"Nikdo neprojde těmi dveřmi, dokud neřekneš jinak," slíbil jsem.
"Teď jí musíš pustit," vydechla opatrně a setřela si čerstvé slzy z tváří.
Naposledy jsem se dotkl tváře patřící ženě, kterou jsem nedokázal ochránit. Pak jsem vstal a odstoupil stranou, zatímco Lissa prudce vytáhla dýku z jejího těla. Sledoval jsem, jak obě ruce přitiskla k ráně a zavřela oči.
Nic se nedělo. Nevěděl jsem, jestli uběhly vteřiny, nebo celé minuty. Čas se pro mě podruhé zastavil a já nemohl udělat nic víc, než čekat. Modlit se a doufat v zázrak.
A pak se objevilo zlaté světlo. Nejprve záře obklopila princezniny dlaně, ale postupně se šířila po jejím předloktí a po několika okamžicích pohltila celé její tělo i Rose. Celé jsem to sledoval, dokud záře nezačala být nesnesitelná. Slyšel jsem zvuk otevřených dveří a kroky, ale nic jsem neviděl přes jasné světlo. A pak to ustalo. Lissa se bezvládně zhroutila po boku své přítelkyně.
Mladý strážce vyběhl k nim.
"Ne!" zastavil jsem ho. "Jestli se jich dotkneš, tak je tím obě zabiješ!" Byla to jen částečná lež, ale zapůsobila. Nikdo si nedovolil riskovat život princezny.
"Co se tu děje?!" ozval se ze dveří známý hlas.
Prudce jsem se otočil na svého přítele Arthura Schoenberga.
"Panebože," vydechl překvapeně. Tázavě na mě pohlédl.
"Rose..." vydechl jsem a na sucho polkl. Ta nejistota mě ubíjela, ale přikázal jsem si zachovat chladnou hlavu. Rose by mi nikdy neodpustila, kdyby se Lisse něco stalo. A pravdou bylo, že jsem neměl nejmenší tušení, co bych měl udělat. "Můžeš nejprve odsud dostat ty lidi?"
"Strážce Stallinsky?" pohlédl Art na jednoho na mladého strážce, který se nahrnul dovnitř jako první. "Vytvořte bariéru, nechci nikoho uvnitř tohoto sálu ani v těch okolních."
"Ano, pane," neochotně sklopil pohled.
Přešel jsem blíž k Rose a klekl si jen pár desítek centimetrů od ní. Nejprve jsem si myslel, že to bylo jen mé zbožné přání, ale po pár minutách jsem si byl jistý tím, že znovu dýchala. Mělce, ale přeci. Žila. Ale ani to vědomí mě neuklidňovalo. Obával jsem se následků, které mohlo opakované vzkříšení přinést.
"Nebylo by lepší je přenést?" zeptal se mě Arthur opatrně.
"Princezna vydala rozkaz," vydechl jsem, aniž bych odtrhl zrak od Rose. "Nikdo se nesmí přiblížit, dokud se jedna z nich nevzbudí."
"Můžu pro tebe..." nadechl se, ale v tu chvíli ho vyrušil pohyb.
Lissa se trochu nadzvedla a v sedu pohlédla na Rose. "Neumírej,"zašeptala. "Neopouštěj mě. Nemůžu ztratit i tebe."
"Vasiliso," vydechl jsem tlumeně a přistoupil k ní blíž.
"O mě se nestarej," vydechla unaveně. "Zvládnu jít sama. Vezmi ji do jejího pokoje, kde bude mít pohodlí."
"Princezno," vložil se do toho Arthur.
"Pomožte mi vstát," zašeptala s přizavřenými víčky. "Musím zůstat s ní."
Lissa se opřela o Arthura, zatímco jsem opatrně Rose zvedl ze země. Stále byla až příliš bledá a její srdce sotva tlouklo, ale byla naživu. A na tom jediném záleželo.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Seei Seei | 20. června 2015 v 8:10 | Reagovat

tak na to jsem cekala veky -hlavne vcera jsem sen na blog zavitala kazdou hodinu :D ale stalo to za zo! Super kapca :3

2 petra petra | 20. června 2015 v 9:52 | Reagovat

Nádhera, nevedela som sa dočkať, ale naozaj to čakanie stálo za to, dík! :-D

3 Mangy Mangy | 20. června 2015 v 10:34 | Reagovat

jsem rada, že po dlouhé době už je zase normální kapitoly bez Mihrimah či koho :D a doufám, že teď budou kapitolky častěji, už mi chybí Romitri a Sydrian scénky :D

4 CELSI CELSI | 20. června 2015 v 12:37 | Reagovat

[3]: Tohle je ale Dimitri POV. Sydney i Rose jsou stále v Turecku, a řekla bych že Adri ještě je tam chvilku nechá.  Aspoň v to teda doufám, protože jak už jsem si zvyklá tak Adri nepíše nic bez důvodu. Těším se až konečně vysvětlí proč Rose má ty halucinace :-D

5 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 20. června 2015 v 18:33 | Reagovat

Moc pekné :-) Konečně kapitolka :-) Už moc mi chyběly scénky s Romitri.

6 tessinka tessinka | 17. července 2015 v 21:51 | Reagovat

Krásné. Je úplne neco jiného číst to z druhého pohledu. Fakt super.
Budou o prázdninách kapitolky???
BTW: nekdy se mi nezverejní komentár, takže se mi ho podarí pridat až po nekolikáté, takže se moc omlouvám, že to píšu tak pozde. :-D

7 Verča Verča | 21. srpna 2015 v 20:42 | Reagovat

Vyborne...oplatilo sa čakať....ani nwm ako reagovať strašne sa mi páči ako píšeš je to ako keby som čítala inú knihu va...zaujimavejsiu 8-)

8 petra petra | 8. října 2015 v 16:57 | Reagovat

Chcem sa opýtať, či ešte plánuješ niečo pridať, lebo skvele píšeš a bola by to škoda keby nie?! :D

9 lillian lillian | E-mail | 22. listopadu 2015 v 12:06 | Reagovat

Ahoj. Plánuješ pokračovat v povídkách?

10 Seei Seei | 9. ledna 2016 v 16:43 | Reagovat

Menší pauzička.. :D

11 Nuray Nuray | 21. ledna 2016 v 16:23 | Reagovat

Opravdu si myslíte, že se Adrie vrátí ke psaní?

12 siniba siniba | 6. února 2016 v 23:17 | Reagovat

Škoda že uz asi nepises, máš talent :-)

13 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 15. května 2016 v 23:29 | Reagovat

[12]: Naprostý souhlas :-)  :-)  :-)

14 tessinka tessinka | 19. června 2017 v 18:30 | Reagovat

Plánuješ ještě někdy něco napsat? Fakt mi tvé povídky chybí.

15 Arlenesmike Arlenesmike | E-mail | 22. července 2017 v 2:34 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha regignizing of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another size-types of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
Good luck ;)

XRumer20170721

16 Arlenesmike Arlenesmike | E-mail | 22. července 2017 v 17:18 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captchas solving of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another subtypes of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
See you later!

XRumer20170721

17 Arlenesmike Arlenesmike | E-mail | 22. července 2017 v 22:32 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captcha solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another subtypes of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? There are a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
See you later!

XRumer20170721

18 Flossiesnota Flossiesnota | E-mail | 25. července 2017 v 23:00 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha breaking of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another subtypes of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? There are a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
Good luck!

XRumer20170725

19 LeeannCen LeeannCen | E-mail | 10. srpna 2017 v 17:29 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas breaking of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
See you later!

XRumer201708c

20 Avito777empAp Avito777empAp | E-mail | 15. srpna 2017 v 16:33 | Reagovat

<b>Пополение баланса Авито (Avito) за 50%</b> | <b>Телеграмм @a1garant</b>

<b>Приветствую вас, дорогие друзья!</b>

Будем рады предоставить Всем вам сервис по пополнению баланса на действующие активные аккаунты Avito (а также, абсолютно новые). Если Вам необходимы определенные балансы - пишите, будем решать. Потратить можно  на турбо продажи, любые платные услуги Авито (Avito).

<b>Аккаунты не Брут. Живут долго.</b>

Процент пополнения в нашу сторону и стоимость готовых аккаунтов: <b>50% от баланса на аккаунте.</b>
Если нужен залив на ваш аккаунт, в этом случае требуются логин и пароль Вашего акка для доступа к форме оплаты, пополнения баланса.
Для постоянных клиентов гибкая система бонусов и скидок!
Гарантия:

<b>И, конечно же ничто не укрепляет доверие, как - Постоплата!!!</b> Вперед денег не просим... <b>А также, гасим Штрафы ГИБДД за 65% ...</b>

Оплата:
ЯндексДеньги, Webmoney (профессиональные счета)
Рады сотрудничеству!

<b>канал Телеграмм  @t.me/avito50 </b>
________

авито пермь
дать объявление +на авито бесплатно
авито край
авито работа вакансии
авито нижний новгород доска бесплатных

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama