33. kapitola 2/2

22. března 2015 v 0:19 | Adria Morgan Night |  Plameny voidu (Void Flames)
Omlouvám se, že tak pozdě, ale maturita se blíží a já mám spoustu učení. Nestíhám teď psát. Určitě se tu něco do maturit ještě objeví (téměř bych se i vsadila, že o svaťáku budu psát, jen abych se vyhla učení), ale nevím, kdy přidám další kapitolu. Hold teď dva měsíce budou horší.

33. kapitola 2/2
"A obaly knih," doplnila jsem jí napůl duchem nepřítomna.
Před očima jsem viděla šaty Gülbanu. Byly na nich molnijské znaky. Mohly mít nějaký význam? Zavrtěla jsem hlavou a pohlédla na svou prababičku.
"Proč mám stále pocit, že mi stále zatajujete něco důležitého?" zeptala jsem se otevřeně.
Gülcan si hlasitě povzdechla a obdařila mě nečitelným pohledem. "Jsou věci, na které ještě nejsi připravena, Rose," odvětila vážně. "Jako první se musíš naučit využít toho, co ti kniha chce ukázat. Musíš ovládnout to, co máš v krvi. Až poté ti mohu říct vše."
Zamračila jsem se. "V tom případě se budu učit."
Seděla jsem u sebe v pokoji a zapálila sirkou svíčku před sebou, tak jak to udělala před necelou hodinou Gülcan, když se mi pokoušela vysvětlit princip ovládání vlastní mysli na vyšší úrovni, nebo jak tomu říkala.
Musela jsem se zbláznit, když jsem se rozhodla to opravdu zkusit. Ale i přesto, že jsem to pokládala za ztrátu času, zavřela jsem oči a představila si tvář Arslana. Doufala jsem, že pozůstatek magie za mě udělá i zbytek.
Nic se nestalo.
Podrážděně jsem vydechla a otevřela oči.
"Jo. Já věděla, že to bude ztráta času," poznamenala jsem nahlas.
Svět se zatočil a já se prudce nadechla.
Kráčela jsem chodbou a s očekáváním se snažila zachytit kroky za mnou. Neotočila jsem, abych se ujistila, že mě následuje. Nebylo by to vhodné. Mohla jsem se mýlit. Zatočila jsem do další z chodeb a zády se opřela o stěnu. Trvalo to téměř půl minuty, než jsem konečně uslyšela tiché kroky.
"Stále ses neponaučila?" zeptal se mě Arslan dřív, než se zjevil přímo přede mnou.
"Je to směšné," poznamenala jsem. "Trávila jsem s tebou většinu svého času po celá léta. Mohl ses na mě dívat i se mnou bojovat, a teď bych si měla zahalovat tvář v tvé přítomnosti? A mluvit s tebou jen za přítomnosti rodiny?" zavrčela jsem.
Arslan si hlasitě povzdechl. "Už to nebude trvat dlouho," připomněl mi.
"Každá minuta je věčnost," odsekla jsem umíněně.
Natáhla jsem k němu ruku, ale Arslan instinktivně ustoupil.
"Chci se tě jen dotknout," oznámila jsem mu zoufale.
"Neměla bys. Dokonce bys se mnou ani neměla právě teď být," pronesl vážně.
"Tři měsíce. Tři měsíce, kdy s tebou nejspíš ani nebudu mít další šanci takhle mluvit. Nemyslíš, že alespoň jeden pitom..."
Arslan ke mně přistoupil a bez jediného zaváhání mě umlčel polibkem. Překvapeně jsem se dotkla jeho tváře a chtěla polibek prohloubit, kdyř se znovu odtáhl.
Jeho ruce mě stále držely v jeho těsné blízkosti. "Tři měsíce nejsou nic v porovnání s těmi léty, které uplynuly," zašeptal lehce.
"Chci s tebou, alespoň moci znovu bojovat," pověděla jsem stejně tichým hlasem.
"Ten čas uplyne rychle," slíbil...
Vše se rozplynulo a já se na okamžik ocitla uprostřed ničeho. Hledíc do černočerné tmy. Viděla jsem odlesk od kovového předmětu, a pak se objevilo světlo.
"Slečno Gülbanu!" křičela za mnou služebná.
Se smíchem jsem běžela zahradou. Chtěla jsem běžet rychleji, ale šaty mě značně omezovaly. Bylo horko. Slunce pálilo. Měla jsem na sobě lehké šaty z měkkého a lehkého materiálu, ale i přesto bylo obtížné v nich utíkat. Chtěla jsem pokračovat dál po cestě v zahradě, když se najednou přede mnou zjevila nečekaná postava
"Paní Daye se bude zlobit, když zítra ráno zmeškáte své vyučování," promlouval ke mně známý dhampýr vážným hlasem. Něco v jeho hlase, ale naznačovalo, že se ve skutečnosti velmi dobře bavil.
"Arslane Pasho," uklonila jsem se mírně a vzhlédla.
Mírně si odkašlal. "Myslím, že by sis měla zahalit tvář," pronesl rychle, tak aby to služebná nezpozorovala.
"Ou... Jistě," vyhrkla jsem a kvapně si zahákla lehký závoj k čelence, abych skryla svou tvář.
V jeho očích pobaveně zajiskřilo.
"Pospícháte?" zeptal se mě s kamennou tváří.
"Vlastně ano," přiznala jsem. "Mám neodkladnou záležitost zahrnující rychlý únik, osedlání svého koně a zmizení na pár hodin."
Koutky jeho úst nepatrně zacukaly. "Gülbanu, tři dny. Ani po tři dny nedokážeš být trpělivá a tvářit se jako poslušná dcera vznešeného rodu?" pronesl téměř až zoufale. Téměř.
Neubránila jsem se úsměvu. "Ne, když je horko a já znám skvělé místo ke koupeli."
Výraz, který na zlomek vteřiny ovládl jeho tvář, byl nezapomenutelný. Stejně jako oheň v jeho očích. "To nemyslíš vážně," pronesl, aniž by se nadechl.
Pousmála jsem se. "Sleduj," otočila jsem a pokračovala dál ve svém maratonu ke stájím...
Otevřela jsem oči a překvapeně zůstala hledět na svíci. "Zajímalo by mě, proč stále vidím obyčejný život. Pochybuji, že mi ta zatracená kniha chce ukázat tohle. A jestli jo, pak musí být porouchaná," zavrčela jsem podrážděně.
"Nebo možná jen nevidíš, co ti chce ve skutečnosti říct," ozval se za mnou známý hlas.
Překvapeně jsem sebou trhla. "Liss?" otočila jsem se překvapeně na svou kamarádku.
Její úsměv se rozšířil. "Možná ti to příjde zvláštní, ale myslím, že vím, jak ti pomoc," pronesla vážně.
"Ale..."
Plavala jsem v chladné vodě, zatímco slunce žhnulo na obloze. Užívala jsem si chladnou vodu i teplo okolního vzduchu. Vylezla jsem z vody a omotala kolem sebe lehkou látku. Vytáhla jsem ze sedlové brašny zlatou knihu a usadila se s ní do trávy.
S povzdechem jsem ji otevřela a začala něco hledat. Vnitřek knihy byl, ale jiný. Byl psán jazykem, kterému jsem rozuměla. A byly v ní kresby. Kresby, ktere jsem poprvé spatřila jako Gülbanu.
"Myslím, že to co si udělala, nějakým způsobem ovlivnilo naše pouto," vydechla najednou.
Neskrývaně jsem na ní zůstala zírat. "Co se stalo?" zeptala jsem se přiškrceně.
Pohlédla mi přímo do očí. "Vidím vzpomínky Soriny Dragomirové." V momentě, kdy to jméno vyslovila nahlas, plamen svíčky zhasl.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anny Anny | 22. března 2015 v 10:58 | Reagovat

úžasné, vážně nádhera :D ale vždycky to tak utneš já se zbláznim. Ale nádhera sem zvědavá jestli Lissa zjistí Rosino tajemství nebo jestli má i nějakej jinej dhampýr třebe Dimka taky nějakej skrytej talent na magii:D :D  jinak přeju hodně štěstí u maturit budeme ho obě potřebovat :D

2 Simča Simča | 22. března 2015 v 12:55 | Reagovat

Přeju hodně štěstí, aby jsi vše zvládla a děkuji za další kus kapitoly. :-)

3 Kitanek Kitanek | 23. března 2015 v 11:13 | Reagovat

Maturita je ted to nejdůležitější.My počkáme a držíme palce.

4 tessinka tessinka | 24. března 2015 v 18:04 | Reagovat

opravdu moc pěkná kapitola. Je to strašně napínavé a skoro každý den kontroluju, jestli nepřibyla nová kapitolka. Fakt super :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

5 nes nes | 30. března 2015 v 1:20 | Reagovat

Opět skvělé a držím palce.

6 petra petra | 2. dubna 2015 v 18:27 | Reagovat

Držím palce na nech úspešne odmaturuješ, neboj, fakt to nie je také hrozné ako sa zvykne hovoriť! :D Inak výborná kapitolka!

7 Baja Baja | 21. května 2015 v 17:11 | Reagovat

Hezká kapitolka, hlavně bodla teď mezi učením. Přeji hodně štěstí při tahání otázek a soucitím s tebou, ale věř že matura je fraška :-D Vysoká je mnohem větší zlo :-D

8 tessinka tessinka | 3. června 2015 v 19:36 | Reagovat

Nádherná kapitolka. Při maturitě držím palce, ale myslím, že ji uděláš. Doufám, že brzo přibude další kapitolka. Už mi tvoje  povídky chybí :-D  :-D

9 Natash Natash | 1. prosince 2015 v 11:08 | Reagovat

Suprová kapitola už se teším na další kapitolu jsem zvědavá jak to vše dopadne :-)  teda doufám že budeš pokračovat ve psaní povídek jinak by to byla škoda ;-)

10 Vampyrka Vampyrka | 30. června 2016 v 17:12 | Reagovat

Skvela kapitolka :) Objevila jsem tyto stránky před chvílí, ale uz je miluju, skvele pises a ja doufam ze budes pokračovat, jsi jednička

11 rose rose | 27. července 2016 v 11:45 | Reagovat

Ahoj chci se zeptat bude další kapitolka ? Jinak máš úžasné povídky :-)

12 Anabel Anabel | E-mail | 29. listopadu 2016 v 15:02 | Reagovat

Ahojky taky se chci zeptat jestli budou další díly?? Je to super :-)

13 Kelpie Kelpie | E-mail | 23. dubna 2017 v 6:57 | Reagovat

Tahle série Stínem spoutaná mi přijde jako to nejlepší co jsem zatím z fanouškovské tvorby četla. Děkuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama