32. kapitola -Vržený stín

9. února 2015 v 0:18 | Adria Morgan Night |  Plameny voidu (Void Flames)

32. kapitola -Vržený stín
Známé rty se otřely o ty moje a vytáhly mě z černé tmy spánku. Instinktivně jsem pohnula rty a neochotně otevřela oči, když ty rty zmizely.
"Takhle chci být buzena každý den," pousmála jsem. Přetočila jsem se v Dimitriově náruči na břicho a nechala hlavu klesnout na jeho hruď.
Dimitrij mi přejel po nahých zádech. "Znovu se ti zdály ty sny," konstatoval vážně.
"Začínám si myslet, že už nikdy neskončí," přiznala jsem. "Ale teď na nich nezáleží."
Tázavě nadzvedl obočí. "Opravdu?"
"Zabývat se jimi můžeme i za hodinu, možná dvě," poznamenala jsem a políbila ho vedle už téměř zahojené jizvy na břiše.
"Rose," povzdechl varovně. "Co se děje?"
Rezignovaně jsem se přetočila znovu na záda a hlasitě si povzdechla. "Špatně se to vysvětluje," opáčila jsem pomalu.
Sklonil se nade mnou, aby mi viděl do tváře. "Zkus to," pobídl mě jemně a přesunul se blíž ke mně.
Přehodila jsem přes sebe Dimitrijovu košili a vyklouzla jsem z postele. Přešla jsem k oknu. "Je to jako... Ona je..." zarazila jsem se. "Je jako já," došlo mi. "Přemýšlí i cítí, jako já. Je to, jako bych se ocitla v jiné době a zažívala déjà vu. Jen za trochu pozměněných okolností."
Věděla jsem, že něco podobného jsem mu už jednou pověděla. Ale k mému překvapení nic neřekl. Vyčkával. "A je to čím dál víc podobné. Už ani nejsem schopná rozlišit, kdo zrovna jsem. Je to... Cítím to. Cítím to, co cítí ona. Je to, jako bych celý ten vztah prožívala já. Miluju ho. Miluju ho stejně, jako miluju tebe. Když sním je to, jako bych to žila. A já ho miluju. Vím, že bych neměla, ale toužím po něm. Když se dívám do jeho očí, je to... Je to, jako bych se dívala do těch tvých. Vím, že je to vůči tobě..."
Dimitrij mě prudce otočil a umlčel polibkem. Ani jsem nepostřehla, že vstal. Tisknul mě k sobě a líbal mě způsobem, z kterého se mi podlamovala kolena. Měla jsem pocit, jako by mým tělem proudila čistá elektřina úzce spojena s touhou. Přitáhla jsem se k němu blíž neschopná nad čímkoliv přemýšlet.
"Nikdy bych tě nevinil z toho, co ti dělá éter," vydechl Dimitrij, když se ode mě odtáhl.
"Ale já..." Nevěděla jsem, jak mu popsat, co ve mně éter vyvolal. Nakonec mě, ale zachránilo tiché zaklepání na dveře.
Klika cvakla, ale dveře zastavil zámek. "Má paní, je tu princezna Dragomirová," ozval se zpoza dveří dívčí hlas se silným tureckým přízvukem.
Pohlédla jsem zmateně na Dimitrije, který se mezitím začal oblékat.
"Moment," křikla jsem a s povzdechem sestoupila schody do části pokoje, kde byla má skříň. Když jsem ji otevřela, všimla jsem si, že někdo část mého šatníku pozměnil. S povzdechem jsem na sebe natáhla jen župan a zamířila ke dveřím. Odemkla jsem dveře a nechala dovnitř vstoupit Miru, která nesla obrovský tác plný jídla. Má pozornost, ale i přes můj šílený hlad se stočila k Lisse. V její tváři měla vepsanou vinu. Dělala si o mě starosti. Bála se o mě. A věděla, že to ona mě k tomu dohnala. A to i přesto, že nevěděla, co přesně se stalo.
V tu chvíli mě opustil i poslední zbytek hněvu. Nehledě na Miru jsem Lissu obejmula.
"Není to jen tvá vina," zašeptala jsem sotva slyšitelně.
Ale mám na ní vyšší podíl, odvětila skrze pouto sklesle.
Mira nechala jídlo na stole a zmizela dřív, než jsem zjistila, že vůbec vstoupila dovnitř.
"Musím ti něco říct," začala jsem, když jsem ucítila skrze pouto neobvyklou dávku překvapení.
Pohlédla jsem stejným směrem, kterým hleděla a spatřila Dimitrije. Nejprve jsem nechápala, dokud jsem se na zlomek vteřiny nezůstala na Dimitrije zírát Lissinýma očima. Jeho auru Lissa vnímala stejně, jako by měl u hlavy blikající ceduli s nápisem: "Sex!" A bohužel nebyl jediný, u koho tu auru zaznamenala.
"Princezno," pronesl Dimitrij automaticky a zamířil ke dveřím.
Sledovala jsem, jak Lissa bez dechu přikývla.
"Uvidíme se později," vysoukala jsem ze sebe přiškrceně.
Sotva se dveře za Dimitrijem zabouchly, Lissiny myšlenkové procesy se daly do pohybu.
Utnula jsem pouto. "Sakra, měli jsme ochranu!" vyhrkla jsem rezignovaně.
Vrhla na mě další nechápavý pohled.
"Adrian," vysvětlila jsem možná až příliš rychle.
Další vysvětlení díky bohu už nebylo třeba. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme skončily u nízkého stolku s jídlem a já začala Lisse vyprávět o halucinacích, které způsobil éter.
"A nejhorší na tom všem je, že když jsem Gülbanu, pak..."
"Pak miluješ jejího strážce stejně jako ona," dokončila to za mě Lissa.
"Miluju ho," vydechla jsem. "Miluju ho stejně, jako miluju Dimitrije. Já..." Na sucho jsem polkla. "Je to jako bych nedokázala rozlišit, jestli jsem to já nebo ona."
Lissa na mě soucitně pohlédla. Zaváhala. "Už víme, že ty knihy nevyvolávají nic náhodně. To co vidíš. To co cítíš. Vše musí mít nějaké vysvětlení," pronesla vážně.
"Nedává to smysl, není nic, co..." zarazila jsem se. "Magie," vyhrkla jsem. "Gülbanu ovládala magii."
"Ale vždyť by...."
"Byla dhampýrka," souhlasila jsem rychle. "A to není všechno," pokračovala jsem rychle. "Nejen, že ovládala magii, ale taky byla v užívání ohně asi tak stejně dobrá jako Christian. Málem podpálila celou místnost, když se naštvala."
"Rose, víš jistě..."
"Učila se to, Liss!" zastavila jsem jí dřív, než stačila zpochybňovat má slova. "Jen zatím nevím, jak. A je to jen špice ledovce. Víš, co umí tohle?" Zamávala jsem rukou, na které jsem měla prsten od Zmeji. "Znemožňuje to Strigojům se na mně krmit."
"Rose, jestli máš pravdu, pak..." nadechla se.
"By to změnilo celý náš svět," doplnila jsem ji.
"Rozhodně by to mohlo měnit dhampýrské postavení ve společnosti. Ale zároveň by to nejdřív vzbudilo pořádnou vlnu chaosu," uvažovala Lissa nahlas.
"Asi tak stejně, jako Strigoj, který už není Strigoj?" hádala jsem.
Zamračila se na mě. "Víš, že i tohle bude složité. Nemáme nejmenší tušení, jak na Christiana zareagují."
"Mohli jsme to svést na únos, kdyby nebylo toho přímého přenosu v televizi," poznamenala jsem vážně. "Krycí historka nám v tomto případě bude k ničemu."
"Budeme muset říct pravdu," vydechla Lissa vážně. "Jen doufám, že to bude stačit."
"Nikdo mu neublíží," zvážněla jsem. "Nedovolíme to." Na chvíli jsem se odmlčela. "Jak je to vůbec mezi vámi?"
Lissa sklopila pohled a pohlédla na své ruce. "Sotva se mnou mluví."
"Potřebuje čas," připomněla jsem jí.
"Já vím," přiznala. "Co budeš dělat s tím, co ses dozvěděla?" navrátila se k původnímu tématu.
Vstala jsem a svlékla si svůj župan cestou ke skříni. "To co jsem měla udělat už dávno. Hned, jakmile jsme sem přišli. Promluvím si s Gülcan."
"Ví o éteru hodně, ale za ta staletí se mohly některé znalosti vytratit," upozornila mě Lissa.
"Ne, pokud jsou má podezření správná," odsekla jsem. A pohlédla do skříně. Byla plná nových šatů. Drahých šatů. A nebyly všechny od Adriana. Adrian nakoupil skrze kreditní karty starého pána pouze malé množství oblečení. A teď jsem měla celou plnou skříň.
"Jak dlouho jsme v Turecku? Kolik dní jsem byla mimo?" zeptala jsem se, zatímco jsem vytáhla ze skříně letní šaty. Něco na nich mi připadalo povědomé. Byly z bavlněné lehké mačkané látky v barvě smetany. Pod prsy byl zlatý provaz zakončený střapci, které měly udržet šaty na správném místě.
"Dnes je to šest dní, co jsme sem přišli," odvětila.
Přetáhla jsem si šaty přes hlavu a nechala sklouznout látku po svém těle.
Jemné hedvábí usedlo na své místo. A vzápětí mě látka v pase pevně stáhla, nebylo to příliš, ale i přesto mě to překvapilo. Sklopila jsem pohled na fialové šaty. Živůtek, sukně i rukávy byly z jemné průsvitné plisované látky. Cítila jsem hedvábnou spodní látku sukně, ale i přesto jsem věděla, že na spodničce je ještě několik mnohem lehčích vrstev látky. Rukávy byly roztřižené v půli a na pár místech znovu sešity. Od předloktí se, ale rozstřižená látka táhla až na zem.
"Vypadáš nádherně," zaslechla jsem za sebou hlas, který v sobě nesl úsměv.
Otočila jsem se na Morojku s medovýma očima. Její vlasy byly světle hnědé a kůže měla příliš bledý nádech, ale i přesto měla nádherně řezanou tvář a milé rysy.
"Děkuji, Aysun," pousmála jsem se.
"Podívej!" S rozšířeným úsměvem mě nasměrovala k zrcadlu.
Tehdy jsem si poprvé všimla zlatých vzorců, které byly vyšity na lesklé hedvábné látce v pase. Molnijské znaky. A růže. Nebo alespoň ornamenty, které mi růže připomínaly. A tehdy mi na hlavu Aysun usadila spolu se služebnou zlatou taçlari vykládanou fialovými a zlatými kameny. Rovné vlasy mi spadaly po zádech, ale nahoře byly zapleteny, tak aby na nich taçlari dokonale držela.
"Už jen tři měsíce," vydechla jsem.
"Stejně, jako ty, které uplynuly od vašeho posledního setkání," zazubila se Aysun. "Mám pro tebe dar."
"Dar?" podivila jsem se.
Aysun s radostným zablýsknutím v očích pokývla směrem k služebné, která přinesla malou truhlu. "Nechala jsem ho vyrobit k těm šatům," vysvětlila, když odklopila výko.
Při pohledu na jemnou průsvitnou vyšívanou fialovou látku s motivem růží jsem se neubránila úsměvu. Byla to dokonalá ruční práce. Musel někomu zabrat týdny vyšívání pozlacenou nití.
"Sama jsem ho vyšívala," prozradila mi, zatímco mi jej připínala k čelence.
"Aysun," vydechla jsem ohromeně. "Neměla sis dělat starosti..."
"Jsi má sestřenice, Gülbanu. Vyrůstaly jsme jako sestry. Možná jsem už pět let vdaná, ale stále jsme jednou krví," pronesla vážně.
"A jedním dechem," doplnila jsem ji.
V jejích očích byla čistá láska. "Ano. Možná jsme téměř stejně staré, ale ty si vždy byla tou, která dokázala nemožné. Nechtěla ses vdát. A podívej se teď." Pohlédla na můj odraz v zrcadle. "Za tři luny budeme oslavovat tvou svatbu."
Objala jsem ji. "Děkuji."
"Opatrně, ať si neponičíš účes," varovala mě...
"Rose?" vydechla Lissa opatrně, když jsem znovu otevřela oči.
"Musím si sednout," vyhrkla jsem a začala se zády po dveřích skříně sunout na podlahu. "Jak dlouho?"
"Jen pár desítek vteřin. Možná minutu," odpověděla. "Viděla si..."
"Nic důležitého," zavrtěla jsem hlavou.
Trochu neohrabaně jsem zavázala střapce na šatech a prudce vydechla.
"Vyčerpává tě to," konstatovala Lissa. "Psychicky."
"Ano," souhlasila jsem. "Ty emoce... Cítit něco, co nepatří mě.... Je to jiné, než pouto. Nejprve to bylo stejné a já dokázala oddělit mě a Mihrimah, ale teď... S Gülbanu je to jiné. Nedokážu s určitostí říct, kde končí ona a začínám já."
"Není možné, že to způsobil druhý dotek té knihy?" přemýšlela nahlas.
"Nevím," přiznala jsem. "Ale ať je za tím cokoliv, Gülcan to bude vědět co. Musí."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kumibo kumibo | 9. února 2015 v 5:12 | Reagovat

Super :-) boží kapitola :-) už se moc těším na pokračování :-) chudák Rosie : :-?

2 Lussynda Lussynda | 9. února 2015 v 8:23 | Reagovat

Tak tahle kapitola byla naprosto dokonalá, ale jako pěkně mě zlobíš tím usekávaným koncem, to tedy rozhodně jo.

Sem teď napnutá, jak to vlastně dopadne. Scéna s Lissou byli skvělé, ale možná by to chtělo i nějakou scénu přes éter s lissou a Christianem.

Miluju jak popisuješ vztah mezi Rose a Dimitrijem. Někdy mi příjde, jako by byli společně propojeni nějakým poutem, Dimitrij přesně ví, co říct kdykoliv je to potřeba.
Jen tak dál a doufam, že pokračování bude co nejdřív :-)

3 Nicole <3 Nicole <3 | Web | 9. února 2015 v 17:39 | Reagovat

Ùžasný, tahle kapitolka je hodně povedená :D

4 Gabbi Gabbi | 9. února 2015 v 18:17 | Reagovat

Ani by mi nevadilo kdyby tvrdohlavá Rose nakonec neměla už svojí rodinu :D

5 petra petra | 9. února 2015 v 19:28 | Reagovat

Skvelé, nemám, čo dodať, pekne sa to zamotáva, už sa teším na ďalšiu! :-)

6 seei seei | 10. února 2015 v 16:08 | Reagovat

Začínám se děsit :D nevím proč sice, ale cítím v kostech, že se něco zvrtne :D a to brzo :D

7 Jackie Jackie | 11. února 2015 v 9:06 | Reagovat

[6]: krásne si vyjadrila aj moje pocity z tejto kapitoly. Našla si tie správne slová :-)
Zdá sa mi to, alebo sú tie kapitoly kratšie a kratšie? Ani si o nestihnem uvedomiť a kapču mám prečítanú. :-D

8 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 11. února 2015 v 13:48 | Reagovat

[7]: Každá kapitola má jinou délku. I v knihách jsou některé kapitoly kratší a jiné delší. Nedělám kapitoly podle počtu řádků nebo slov.

9 nes nes | 12. února 2015 v 10:56 | Reagovat

Opět skvělé už se těšim na další.

10 Anny Anny | 12. února 2015 v 12:07 | Reagovat

Nádhera jako vždy, hodne povedená kapča  pěkně nám zamotáváš děj :D ale o to je to zajímavější :D

11 seei seei | 22. února 2015 v 18:37 | Reagovat

Ja bych te za to ukoncovani zabila :D uz se tesim na dalsi :)

12 Rose Rose | 1. března 2015 v 13:09 | Reagovat

Kdy bude další ?? ???  ???

13 Arlenesmike Arlenesmike | E-mail | Sobota v 23:49 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captcha breaking of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another size-types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
Good luck!

XRumer20170721

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama