22. kapitola - Zrcadlo

3. února 2015 v 1:44 | Adria Morgan Night |  Slibem spoutaná (Void Flames - Sydney POV)

22. kapitola - Zrcadlo
Následující hodinu jsem strávila nad knihami v Adrianově pokoji. Seděla jsem na pohovce, zatímco Adrian z postele sledoval něco v televizi. Teda spíš se o to snažil, neustále ale jenom přepínal mezi kanály a nespokojeně nadával.
"Doufám, že jsou ty knihy zábavnější, než turecké seriály," pronesl Adrian mým směrem. Vypnul telvizor a odhodil ovladač na noční stolek na pravé straně u jeho postele.
Neochotně jsem zavřela knihu a vrátila ji do krabice. "Zjistila jsem, že mám stále ještě mezery v italštině i řečtině," odfrkla jsem. Má řečtina byla velice slabá, italsky jsem mluvila plynule, ale architektonické pojmy mi dělaly problém.
Vstala jsem i s krabicí a zamířila ke dveřím, do svého pokoje.
"Už jdeš?" zamračil se na mě Adrian.
"Je téměř půlnoc. Navíc se chci převléct už do věcí na spaní," sdělila jsem mu.
"Přijdeš ještě, nebo půjdeš rovnou spát?" zeptal se mě zvědavě.
"Půjdu spát." A s těmi slovy jsem odešla.
Prohrabávala jsem se taškami, které spolu s kufrem přinesli. Na rozdíl od kufru, jsem ale tašky neprozkoumávala a odložila jejich vybalování na pozdější dobu. V kufru, ale nebylo nic, co se dalo považovat za potencionální věci na spaní, takže mi nezbylo nic jiného, než vše dovybalit.
V prvních třech taškách byly boty. V dalších dvou bylo další oblečení. Už jsem si začínala myslet, že Adrian zapomněl na pyžamo, když jsem přešla k poslední tašce. Bylo v ní spodní prádlo. Dvě podprsenky, nějaké kalhotky a... A negližé. Krátká černá košilka z šifonu a krajky. Velice krátká. I bez zkoušení mi bylo jasné, že nemohla být delší, než malý kousek pod hýždě. Na sucho jsem polkla. Chvíli jsem jen zírala na ten malý kousek látky a vzápětí mě pohltil vztek.
Rychle jsem se postavila a bez zaklepání vtrhla k Adrianovi. Na chvíli jsem zamrzla, když jsem ho zaregistrovala stát u skříně pouze v jeho boxerkách, ale během zlomku vteřiny jsem se znovu ovládla. Ostatně nebylo to poprvé, co jsem ho viděla bez šatů.
"Vím, že už si všechno, co bylo k vidění, už viděla, Sageová. Ale i přesto by si mohla klepat," pronesl spíš pobaveně, než dotčeně.
Chladně jsem prošla kolem něj a otevřela jeho skříň. Věděla jsem, že stál nanejvýš jen čtyři kroky ode mě. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Ale i přesto jsem jen mlčky vytáhla z jeho skříně největší tričko s krátkým rukávem, které jsem našla a pánské trenýrky.
Prudce jsem zabouchla dveře od skříně a hodila po něm noční košili. "Tohle můžeš nosit sám!" vyštěkla jsem a zamířila zpátky do svého pokoje.
Sotva se dveře za mnou zabouchly, znovu se také otevřely.
"No tak, Sageová. Byl to jen vtipy," vešel dovnitř Adrian s pobaveným výrazem.
"Vidíš, jak se směju?!" vyprskla jsem. "A teď vypadni!"
"Je to jen noční košile," namítl.
"Noční košile?" tázala jsem nevěřícně. "Tohle rozhodně není noční košile!"
"Jsem si docela jistý, že na internetu bylo napsáno, že je to noční košile," pronesl vážně.
Věděla jsem, že s největší pravděpodobností tomu, tak opravdu bylo, a tak jsem radši pozměnila směr naší hádky. "Musel si vědět, že bych si něco takového na spaní nikdy nevybrala," pronesla jsem už o něco klidněji. Stále jsem, ale zuřila.
A po necelé vteřině ticha mi teprve došlo, co Adrian měl na sobě. Stále byl oblečený jen ve svých černých boxerkách. Na sucho jsem polkla a prudce se k němu otočila zády. "To je jedno. Nemá cenu to řešit. Běž se obléct," vyhrkla jsem nervózně.
Dveře se zabouchly a já už si myslela, že odešel, když se zjevil těsně přede mnou. "Proč?" zeptal se prostě. Při těch slovech v jeho očích pobaveně zajiskřilo.
"Proč co?" Couvla jsem o dva kroky do zadu.
Znovu zmenšil vzdálenost mezi námi. "Proč se mám obléct?" zeptal s téměř až zarážející vážností v hlase. "Copak, Sageová. Nevěříš si?"
Nevěřila jsem si. Namísto upřímné odpovědi jsem, ale v sobě našla svou sebekontrolu a ovládla se dřív, než stihl postřehnout mé zaváhání. Protočila jsem oči a udělala k němu další krok. "Naopak. Spíš jsem jen nechtěla, aby ses znovu cítil dotčeně," zalhala jsem.
V jeho očích znovu zajiskřilo a já znovu na pár vteřin měla pocit, že se v nich utopím. "Proč bych měl? Ostatně už si mě nahého viděla," pokrčil rameny klidně.
"Nemám ale zájem o to, aby si mě v dohledné době viděl nahou, takže jdi. Chci se převléct," prošla jsem kolem něj a otevřela mu dveře. "Dobrou, Adriane."
Ležela jsem ve své posteli a zírala do stropu. Byla jsem unavená, ale i přesto jsem nedokázala usnout. Vše uvnitř mě se svíralo. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že dům Mazurů byl pro mě bezpečný. Už dávno jsem nevěřila v to, že Morojové jsou stvůry noci. I přesto jsem ale ve tmě pokoje podlehla starým alchymistickým strachům. Přetočila jsem se na druhý bok a ve tmě se zadívala na dveře, které spojovaly můj a Adrianův pokoj. Spal. Cítila jsem to skrze pouto.
Chvíli jsem se ještě snažila usnout, ale po další dlouhé chvíli jsem se zvedla z postele a i s lehkou přikrývkou vklouzla do Adrianova pokoje. V tichosti jsem proklouzla až k pohovce. Celou dobu jsem se snažila skrze pouto hlídat jeho spánek, ale ukázalo se, že to jsem ani nemusela, protože spal dostatečně tvrdě. Když ho neprobudil ani tlumený náraz, když jsem nechtíc převrhla prázdnou sklenici na konferenčním stolku, tak jsem se znovu plně uvolnila.
Lehla jsem si na pohovku a potichu zazívala. Byla jsem unavená. A nakonec mě Adrianovo tiché oddechování uspalo rychleji, než jsem očekávala.
"Pane bože!" Slyšela jsem Adrianův zděšený tón hlasu.
Sebrala jsem zbytek svých sil a pootočila hlavu za jeho hlasem. Naše pohledy se střetly. Projel mnou nával horka a vzápětí chladu. Veškerá má zbytková síla se rozplývala. Věděla jsem, že na nohou se neudržím déle, než po pár následujících vteřin. Měla jsem něco říct a pokusit se přinutit Adriana, aby zavolal pomoc. Ale když jsem hleděla do jeho smaragdově zelených očí, za nimiž se najednou schovávalo něco pro mě neznámého a zároveň lákavého... Nedokázal jsem to. V očích mě pálily slzy. A v ústech jsem ucítila povědomou kovovou pachuť krve.
"To ne..." vydechl Adrian, takovým způsobem, až mě zamrazilo. Téměř bych přísahala, že se cítil stejně raněně jako já, což nedávalo naprosto žádný smysl. To já umírala, ne on.
Ucítila jsem, jak mi po tváři stekla jediná horká slza. Nechtěla jsem zemřít...
"Sydney!" Ten hlas se mi rozezněl v hlavě, jako ozvěna. Najednou jsem byla naprosto vzhůru.
Stále byla venku tma, ale v pokoji zajišťovala světlo lampa u Adrianovy postele.
Vyděšeně jsem pohlédla Adrianovi do očí. Použil na mě éter. Věděla jsem to, protože jinak bych se nejspíš nevzbudila. Cítila jsem jeho strach skrze pouto. Byl téměř stejně vystrašený, jako jsem byla já. Bál se o mě. Hlavou mu míjely myšlenky. Měl strach, strach že uvidím něco, co nechtěl, abych viděla. A pak mě odřízl. Nevěnovala jsem tomu, ale žádnou pozornost, protože se mi před očima znovu objevily vzpomínky.
"Jsem tady," vydechl Adrian úlevně. "Už jsi vzhůru. Vše bude v pořádku," snažil se mě uklidnit.
Bez přemýšlení jsem se o něj opřela a nechala ho, aby mě objal. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník a trochu se uvolnila. "Já vím," vydechla jsem stále ještě roztřeseným hlasem.
Nějakou dobu jsem strávila pouze tím, že jsem nechala Adriana, aby mě utěšoval. Bylo příjemné mlčky jen tak sedět v jeho objetí. Občas Adrian pronesl nějakou uklidňující větu, ale jinak nemluvil. Neptal se mě na mé sny, ani na to proč jsem si šla lehnout k němu do pokoje.
Nakonec jsem se, ale i přes Adrianovo pochopení sama odtáhla, když jsem si uvědomila, že po celou dobu neměl tričko. "Už je to v pořádku," pronesla jsem možná až příliš rychle. "Jen jsem..."
"Zdálo se ti zase o..." zarazil se. "Chápu."
"Jsem v pořádku, jen... Už je to pár dní. Myslela jsem, že už se ty sny nebudou opakovat," přiznala jsem. "Nejspíš to bude tím, že jsme tady. Stále se musím naučit nevnímat neznámé vampýry, tak jak jsem byla učena." Na pár vteřin jsem na něj pohlédla a znovu ucukla pohledem. Měl na sobě pouze černé kalhoty na spaní.
"Proto sis sem šla lehnout, i přesto jak si byla naštvaná." Nebyla to otázka, pouze konstatování faktu.
"Jsem klidnější, když vím, že jsi v místnosti. Asi to zní šíleně, ale cítím se pak bezpečněji," přiznala jsem.
"No nejsem sice dhampýr, ale každého potencionálního protivníka jsem schopen odzbrojit svým šarmem a kouzlem osobnosti," dobíral si mě.
Protočila jsem oči v sloup. To byl celý Adrian. "Víš, jak jsem to myslela."
"No určitě nebudeš celou noc spát na gauči," pronesl vážně. "Takže si vyber, Sageová. Buď budeš spát v posteli a já na pohovce, nebo budeme na posteli oba."
Klidně jsem pokrčila rameny. "Ta postel je dost velká, proč ne," usoudila jsem nakonec. A byla to pravda, postel poskytovala dostatek prostoru k tomu, abychom mohli spát vedle sebe a nepřekáželi si.
Adrianovi poklesla brada. Už se nadechoval, že něco řekne, když jsem prošla kolem něj. Nic ale neřekl. Cítila jsem jeho překvapení skrze pouto. A ačkoliv jsem se snažila ignorovat jeho myšlenky, nedokázala jsem se nepousmát nad tím, nakolik jsem ho vyvedla z míry.
"Sydney!" vyhrkl Adrian tlumeně a jemně mnou zatřásl.
Rozespale jsem otevřela oči. Byla jsem zmatená, když jsem zjistila, že mám hlavu na Adrianově nahé hrudi, trvalo to, ale jen pár vteřin, než jsem si uvědomila, že někdo klepal na dveře. Rozespale jsem se od něj odtáhla a pohlédla mu do očí.
"Co teď?" zeptala jsem se tlumeně.
"Adriane, vstávej!" ozval se zpoza dveří známý hlas princezny Vasilisy.
Vypadáš rozespaleji, než já. Navíc, tvojí lež by prokoukla. Zůstaň v posteli a snaž se zůstat v tom roztomilém ospalém stavu, pronesl skrze pouto.
Únavu jsem nemusela předstírat, cítila jsem se mnohem víc vyčerpaně, než když jsem šla spát, takže mi nedělalo, žádný problém zabořit se zpátky do polštářů. Spíš mi činilo problém, udržet oči otevřené.
Adrian zkontroloval přikrývku, která stále byla zdeformovaná na gauči od toho, jak jsem na něm předtím ležela. Pak začal trochu víc dupat a přešel od pohovky ke dveřím.
"Pokus se ještě spát," řekl, když už byl u dveří. Otevřel.
"Sakra, sestřenko," vydechl podrážděně. "Uvědomuješ si kolik je hodin?" pohlédl na ní vyčítavě.
"Sedm ráno lidského času," odvětila Lissa klidně.
"Mluv potichu. Sageová, na tom není zrovna moc dobře," pronesl vážně. Nelhal. Opravdu jsem musela vypadat příšerně, protože si o mě dělal starosti.
Na zlomek vteřiny jsem spatřila princeznu Vasilisu v bílých letních šatech s jemnými zelenými lístky a růžovými květy růží na živůtku, přes ramena měla přehozený světle zelený slabý svetr. Měla vlasy zapletené do pečlivého dlouhého rybího copu, což byla dobrá volba, vzhledem k tureckému klimatu. Morojové neměli rádi příliš slunečné počasí, ale dům byl díky jeho konstrukci z kamenů chladný, dokonale zařízený pro Morojské potřeby.
"Co se stalo?" zeptala se ho se starostmi v očích.
"Trápí ji noční můry. Stále má ty sny," vysvětlil jí. A v tu samou chvíli mě odřízl od svých myšlenek.
Nevěděla jsem, jak se princezna tvářila, ani to jaká byla její první reakce, ale po pár vteřinách ticha zničehonic vešla do pokoje a znepokojeně na mě pohlédla.
"Odejdi," poručila Adrianovi.
"Nenechám tě tu s ní samotnou," namítl Adrian.
Věděla jsem, jak moc Lisse důvěřoval, a proto mě jeho slova nanejvýš překvapovala.
"Nesouhlasil jsem s tí před tím a nesouhlasím s tím ani teď," zpražil jí pohledem.
Lissa se, ale znovu uvolnila a pousmála se. Vypadala u toho téměř až nadlidsky. "Neublížím jí, přísahám. Chci si pouze se Sydney promluvit, abych jí mohla pomoci. Nemyslím si, ale že by jí bylo příjemné, kdyby si byl součástí tohoto rozhovoru." Její pohled se stočil ke mně, zatímco se usazovala na kraj postele, na které jsem stále seděla opřená o polštáře. "Vím, že mě neznáš tak dobře, jako Rose. Ale určitě sama víš, že bych ti nikdy neublížila, ani ti neupřela právo na vlastní rozhodnutí éterem."
Když jsem hleděla do jejích jadeitových očí, které byly plné touhy pomáhat, cítila jsem se nesvá. Byla tak krásná, tak odhodlaná... Nemohla jsem si pomoc, ale věřila jsem jejím čistým úmyslům. Stejně jako jsem věřila jejímu zájmu o to, abych se necítila před Adrianem nepříjemně. Bylo to zarážející, jaký na mě měla vliv. A to i přesto, že nepoužila žádný éter.
"To je v pořádku," ujistila jsem Adriana.
"Se vstáváním se neobtěžuj, nevypadáš dobře." Zarazil se. "Chci říct, že jsi stále unavená. Budu u tebe v pokoji, kdyby něco."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nes nes | 3. února 2015 v 3:33 | Reagovat

Opět skvělá kapitola už se těšim na další.

2 Gabbi Gabbi | 4. února 2015 v 11:03 | Reagovat

Líbí se mi že Sysney už od Adriana nezdrhá. Těším se na další kapitolu :)

3 supercrazy7 supercrazy7 | 7. února 2015 v 15:12 | Reagovat

Moc se mi líbila tato kapitolka :-) Už se těším na další :-)

4 DorothyZex DorothyZex | E-mail | 18. července 2017 v 23:53 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha recognition of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another subtypes of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
See you later ;)

XRumer20170718

5 Arlenesmike Arlenesmike | E-mail | Sobota v 2:59 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil":
captcha solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of demo videos about XEvil in YouTube.
See you later ;)

XRumer20170721

6 Arlenesmike Arlenesmike | E-mail | Sobota v 22:57 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captcha recognition of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? There are a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
See you later!

XRumer20170721

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama