9.kapitola - Pravda, úkol, alkohol

27. února 2012 v 21:58 | Adria Morgan Night |  Vzplanutí (Flare)

9.kapitola - Pravda, úkol, alkohol

"Co máme další hodinu?" usmála jsem se na Lissu. Už to byli tři dny, co jsme byly zpět na Akademii. A konečně se mi začínalo to terénní cvičení líbit.
"Vlastně nic," odpověděl nám Adrian, který se objevil na chodbě jen kousek od nás.
"To těžko, Liss má ještě dvě hodiny," opáčila jsem.
"Odpadly," pousmál se.
"Má pravdu," zadívala se Lissa na lístek na dveřích učebny, ve které měla mít další hodinu.
"Tak jdeme, ne?" pobídl nás Adrian. "U mě na pokoji je připravený promítání filmů. Dokonce jsem přesvědčil i Christiana a Mason přitáhne Rinaldiovou."
K Masonovi byla přiřazená Mia. Bylo to zvláštní, ale rozhodně měl Mason větší štěstí než Eddie, který schytal na hlídání Camille.
"Bude i popcorn?" usmála jsem se smlouvavě.
"Myslíš, že se dá promítat bez popcornu, čipsů, coly a dalších blbostí?" zeptal se mě uraženě.
"Už jsem ti někdy řekla, jak tě kvůli tomuhle žeru?" zažertovala jsem.
"Blíží se problémy," varovala mě Lissa.
Nechápavě jsem se otočila a strnula.
"Mami?" vyhrkla jsem překvapeně.
"Rosemarie," vydechla ledově.
"Co tu děláš?"
"Jedu jsem něco vyřídit pro lorda Szelského. Nemohla by ses u mě k večeru zastavit až ti skončí povinnosti spojené s terénním cvičením?" zeptala se mě vážně.
"Jasně," usmála jsem se, co nejlíp jsem dokázala. Bylo ale divné, že se mnou chtěla mluvit.
"Máš na pokoji i něco ostřejšího?" pohlédla jsem na Adriana nadějně.
"Whisky, víno, rum, šampaňské nebo něco dražšího?" pronesl hlasem zkušeného barmana.
Trochu mě překvapila plazma uvnitř Adrianova pokoje. Byla tak obrovská, že jsem nechápala, jak jí mohl protáhnout dveřmi.
Všichni seděli rozvalení na jeho obrovské posteli a už na nás čekali. Mia vypadala skoro až neuvěřitelně, když měla na sobě své šaty, jako pro porcelánovou panenku a zároveň se cpala popkornem a zapíjela ho šampaňským. Christian vypadal znuďeně, ale jakmile zpozoroval Lissu jeho oči se rozšířily, jako oči tříletého dítěte, když mu slíbíte, že půjdete do hračkářství.
"Co tu děláš, Nikolaji?" zadívala jsem se na našeho dalšího kamaráda.
"Ulil jsem se z odpoledky," pokrčil klidně rameny.
"To bys neměl," zamračila se Lissa.
"Jednou ho to nezabije," poznamenala jsem se a natáhla se na postel k ostatním. "Takže na co koukáme?"
"Na tohle," hodil po mě Adrian obaly s DVD.
Drákula, Van Helsing, Vlkodlaci vs. upíři, Stmívání,... "To si ze mě děláš prdel?" zasmála jsem se.
"Náhodou není to zajímavé klišé?" pousmál se. "Vampýři budou sledovat filmy o vampýrech a vlkodlacích. Navíc neříkej, že tě nezajímá, co si o nás za nesmysly vymyslel Hollywood tentokrát?"
"V tom případě chci jako první vidět novou verzi Drákuly," podala jsem mu jeden z filmů.
"Tvé přání je mi rozkazem," ušklíbl se.
"Vidíš toho upíra? To snad nemyslej vážně!" smál se Mason. Už jsme byly téměř u konce Drákuly. Tahle verze, ale byla nejulítlejší, co jsem prozatím viděla. Zrovna jsme komentovali syna Drákuly, který vypadal hůř než cokoliv, co jsem kdy dřív viděla.
"Je trochu podobnej Adrianovi," zavtipkovala jsem.
"Prosím? Od kdy mám rudě červený oči a pár nechutnejch křídel?" zeptal se mě na oko uraženě. "Ale mít za tatíka Drákulu by nebylo až tak zlý, i když by mě zajímalo, co by na to má matka řekla, kdybych se jí zmínil, že mě počala s korejcem."
Vyprskla jsem smíchy při té představě. Adrianovu matku jsem viděla jen skrze Lissu, ale i tak bych si Daniellu nedokázala představit, jak by na takové sdělení od svého syna reagovala.
Na obrazovce se objevily závěrečné titulky.
"Teď tohle," podal mi Mason další film.
"Underworld?" povytáhla jsem obočí.
"Je tu pak ještě dvojka," mrkl na mě.
Spustili jsme film a já hned uslyšela Lissin smích.
"Nečekala jsem, že starý gotický zámky stále v hororech letěj," poznamenala a smála se dál. "A ten obleček, co má ta holka, je taky divnej."
"Trochu mi připomíná dhampýrky," zamyslela jsem, ale v tu chvíli ve filmu hlavní hrdinka ukázala zuby a její oči extrémně změnily barvu na výrazně modrou. "Už ne."
"Neříkejte, že neexistuje, žádnej film, kterej by se aspoň trochu blížil pravdě!" zahučel Christian znuděně.
"No dneska to zjistíme," poznamenal Nikolaj.
"Blázníš to do večerky nikdy nemůžeme stihnout!" vyhrkla Mia.
"V klidu zítra je sobota a vychovatelky mají dnes v noci nutkání nekontrolovat docházku," prohlásil Adrian pobaveně.
"Adriane! Nemáš využívat éter na vychovatelky!" vyštěkla na něj Lissa. Naštvalo jí to.
"Klid, sestřenko, nic moc jsem neudělal," ujistil jí.
"Takže tu budeme spát?" zeptala jsem se nevěřícně. Já na posteli ležela, Mia i Mason seděli, Lissa napůl ležela Christianovi v náruči a Nikolaj s Adrianem seděli v křeslech, která byla v místnosti. Jedině pohovka byla volná.
"Vypůjčil jsem nám spacáky z chaty. Taša je tam měla ještě z doby, kdy jsme tam o Silvestru všichni spali," řekl Nikolaj a ukázal na zavřenou Adrianovu skříň.
"A tady je to velký dost," dodal Adrian.
Měl pravdu. Pokoj byl asi tak třikrát možná i čtyřikrát větší než ten můj a v pohodě by se sem na spaní po zemi vešlo dalších šest lidí. Výhoda speciálního bloku pro návštěvy.
"Jé ten mi připomíná Belikova," vyhrkla z ničeho nic Mia.
Zadívala jsem se na herce v televizi, ale vůbec mi Dimitrije nepřipomínal.
"No možná trochu," zauvažoval Mason. "Co myslíš, Rose?"
"Nevím, nevidím na něm nic podobného," přiznala jsem.
"Ale ta upírka je dobrá," nadhodil Christian. "Je to dobře natočený."
"Až na to, že je tu zas další týpek s nechutnýma křídlama," poznamenal Adrian.
"Ten v tom dílu před tím mi trochu zas připomínal Viktora," nadhodila jsem.
"Jo, byl stejně psychicky mimo," potvrdil Christian.
"A byl mu i trochu podobnej," přiznala Lissa. "Dokonce se stejně jmenujou."
"Hold slizký jsou už jen na základě jména," zavtipkovala jsem. "Nebo se Viktor učil dělat ze sebe takovýho hajzla, podle toho filmu. Třeba je velkej fanda."
Adrian poznal, že je z toho Lissa nesvá a změnil téma. "Ale ty vlkodlaci jsou stejně dobře hnusný."
Znovu jsme zapnuli další DVD a sledovali další film.
"Hej ten černoch je drsnej!" smál se Mason.
"Mně se líbí, jak dokážou zlý vampýry odstřelit jedinou stříbrnou kulkou," diskutoval o tom Nikolaj.
"Mně se líbí ten meč," vypadlo ze mě najednou.
"Kurva!" zanadávala jsem, když jsem se podívala na hodiny. "Hele lidi musím zajít za svou matkou než mě začne hledat. Slíbila jsem, že se těsně před večerkou stavím na pokec," zvedla jsem se z postele a protáhla se.
"Hoď sebou ať nic neprošvihneš," mrkl na mě Mason.
"A když jdeš ven, mohla by si přinést další flašky šampaňskýho? Jsou zastrkaný za schodištěm u zadního vchodu," usmál se na mě Adrian.
Vykulila jsem na něj překvapeně oči, tak tohle bych zrovna od něj nečekala.
"No co. Dokud je venku zima je to lepší než lednička!" namítnul.
Když jsem vylezla z přetopeného Adrianova pokoje bylo to jako bych dostala pěstí. Venku byla šílená zima, a to i přes to, že sníh už skoro roztál. Proběhla jsem kampusem a zamířila přímo za svou matkou. Byla jsem překvapená, když mi otevřela dveře svého pokoje dřív než jsem stačila zaklepat. Vstoupila jsem do jejího pokoje a usadila se na postel.
"Co Abe?" zeptala jsem se.
"Nevím. Neviděla jsem ho asi stejně dlouho jako ty," opáčila.
"Aha... Já myslela, že... No že třeba jste oživili pár vzpomínek. Nebo to tak aspoň vypadalo, když jsem vás v Baje viděla," řekla jsem.
"Ne," odpověděla ostře. "To v Baje... Nic se nestalo."
"Klid mami. Tohle vážně nemusím slyšet," zastavila jsem jí než stačila pokračovat. "Tak proč si mě zavolala?"
"Zítra se vracím ke dvoru, byla jsem tu jen vyřešit pár záležitostí, kvůli přijetí nové studentky, ale chtěla jsem se tě nejdřív na něco zeptat," vysvětlila.
"Tak se ptej," pobídla jsem jí.
"Co si myslíš o svém spolužákovi Castilovi?"
"O Eddiem? Je fajn. Je dobrý v boji a má i dobré známky, na rozdíl ode mě," ušklíbla jsem se. "Proč?" nechápala jsem.
"Uvažuje se o něm jako o druhém Vasilisině strážci," řekla mi na rovinu.
"Cože? To nemůžou! Já mám být její strážkyní!" začínala jsem vybuchovat.
"Klid, Rose. Nemyslela jsem tím, že má nahradit tebe," uklidňovala mě.
"A-ale to by jinak znamenalo..." Na sucho jsem polkla.
"Eddie má nahradit Belikova," oznámila mi.
"Ale proč?" nechápala jsem. Snažila jsem se, abych nedala na sobě nic znát, ale byla jsem v šoku.
"Zažádal o přeložení," odvětila.
To vše vysvětlilo. Mluvili jsme o tom, že po maturitě se nechá přeřadit, jen jsem nečekala, že zažádá tak brzo. Překvapilo mě to.
"Vlastně zažádal o přeložení, už v Rusku. Sotva jste přiletěli. Chce, ale ještě Vasilisu chránit do maturit, a potom odejde. Nerozumím tomu proč chce počkat, ale Taša to zdá se chápe," vydechla.
"Taša?" vyhrkla jsem zaskočeně.
"Ano. Povídá se, že se s Belikovem rozešli, ale zdá se, že to tak není, když se má stát jejím strážcem," řekla klidně.
Cítila jsem, jak se uvnitř mě začíná šířit bolest. Dimitrij mel být strážcem Taši. A zažádal o to ještě před tím než jsem se s ním vyspala. Snažila jsem se najít nějaké racionální vysvětlení, které by mě utěšilo, ale žádné mě nenapadlo. Jediné na co jsem dokázala myslet bylo to, jak jsem Dimitrije viděla líbat se s Tašou a následně vzpomínky na to, jak jsem s Dimitrijem strávila noc. Jen při té představě, že by se jí Dimitrij mohl dotýkat, jako se tu noc dotýkal mě, se mi obracel žaludek.
"Promiň mami, ale už je po večerce asi bych měla jít," usmála jsem se na ní po chvíli, co dokončila svojí řeč o něčem, co jsem nevnímala. "Ráda jsem tě viděla."
"Dobrou noc, Rosemarie," pousmála se nejistě.
Ještě jsem prohodila pár slov, aby si nevšimla toho, že jsem rozhozená a odešla.
Věděla jsem, že bych se neměla toulat po kampusu, když je po večerce, ale musela jsem se uklidnit. Usilovně jsem se snažila všechno pochopit a najít nějakou odpověď, ale nic mě nenapadalo. Prostě jsem se jen cítila zrazeně a ublíženě.
Ani jsem si neuvědomovala kam jdu, ale najednou jsem se ocitla před Dimitrijovým pokojem. Výhoda části s ubytováním pro strážce byla ta, že nebyla vůbec hlídána, takže jsem se do budovy dostala naprosto bez spozorování.
Neobtěžovala jsem se zaklepat, prostě jsem otevřela dveře a vlezla dovnitř. První čeho jsem si všimla byl Dimitrij, který seděl klidně na posteli a četl si. Vypadal překvapeně tím, že mě vidí. Trochu jsem zapochybovala o obvinění, které jsem mu chtěla vmést do tváře, když jsem si všimla toho, jak mu uklouzl krátký láskyplný pohled. Ale to mě přešlo jakmile se nadechl, že něco řekne.
"Jak si mohl?" zeptala jsem se ho tvrdě.
"Jak jsem mohl co?" nechápal a odložil knihu stranou.
"Vím o tom přeřazení," oznámila jsem mu.
"Vždyť o tom už jsme mluvili," vydechl unaveně. "Řekl jsem ti, že se nechám po tvé maturitě přeřadit, abychom mohli být spolu."
Jeho slova mě bolela. Tolik jsem mu chtěla věřit, že to myslí vážně, ale měla jsem v sobě už dvě lahve šampaňského a stále jsem nedokázala rozdejchat, že bude strážcem zrovna Taši Ozerové, jeho bývalé přítelkyně.
"Abychom byli spolu, nebo aby si ty byl s Tašou?" zeptala jsem se ho na rovinu.
"Rose to..." chtěl něco říct, ale já mu to nedovolila.
"Nic neříkej," zastavila jsem ho. "Ano mluvili jsme o tom, že se necháš přeřadit, ale ty si o přeřazení zažádal už před tím. Chtěl si se stát strážcem Taši v době o které jsi tvrdil, že ses s ní rozešel!" vykřikla jsem.
Nic neřekl.
"Jak mi vysvětlíš tohle?" vyhrkla jsem a ani si neuvědomila, že mi po tvářích tečou slzy.
"Rozešel jsem se s ní. A nemám se stát strá..."
"Nechci to slyšet!" zastavila jsem ho. "Je konec. Už to nechci slyšet."
"Rose!" Chytil mě za zápěstí, aby mě zastavil.
"Nešahej na mě!" vyštěkla jsem.
"Jsi opilá," konstatoval překvapeně.
"Ale stále ne dost na to, abych nevěděla o tom, co dělám," odsekla jsem. "Takže mě pusť."
"Rozo, prosím..." začal opatrně.
"Říkala jsem ať mě pustíš!" vytrhla jsem se mu a vyběhla ze dveří dřív než stačil mě znovu zastavit. Věděla jsem, že za mnou nepoběží. Nemohl. Věděl, že bych byla schopná svým křikem klidně vzbudit celou Akademii, kdyby se pokusil mě zastavit.
Chtěla jsem utýct někam, kde by mě nikdo nikdy nenašel, ale po čtvrt hodině, kdy jsem seděla na schodišti u Adrianova pokoje jsem zaznamenala skrze pouto, že Liss už má o mě starosti.
Utřela jsem si už téměř zaschlé slzy a rozhodla se, že radši budu zuřit než brečet. Sešla jsem schody dolu a obešla opatrně budovu. Vyzvedla jsem pod druhým schodištěm dvě flašky alkoholu a vrátila se k ostatním na pokoj.
"Jsi v pořádku, Rose?" zeptala se mě Lissa starostlivě, jakmile jsem otevřela dveře.
"Jasně," zalhala jsem a usmála se. Všichni už měli v sobě nějaký ten alkohol, takže si mé lži asi ani nevšimli, ale Lissa nepila a ke všemu mě znala líp jak ostatní. Tušila, že se něco stalo.
"Na co koukáme?" lehla jsem si k ostatním na postel.
"Na slaďák o upírech, kde místo vampýrů dali disco koule," poznamenal Adrian.
"Super. Kde mám svojí skleničku?" Začala jsem se rozhlížet po pokoji.
Adrian nalil do mojí skleničky nové šampaňské a podal mi jí. "Zrovna jsme přemýšleli nad tím, že by jsme mohli hrát pravdu nebo úkol. Co ty na to?"
"Řekla bych, že je to ujetej, ale fajn nápad?" usmála jsem se a kopla do sebe obsah té skleničky. Cokoliv jen abych zapomněla.
"Sestřenko?" otočil se Adrian i na Lissu.
Lissa protočila oči v sloup a podala mu prázdnou flašku, která ležela na nočním stolku těsně vedle ní. Probodla mě varovným pohledem. I přes mojí sílící opilost jsem slyšela její varování ve své hlavě. Bála se abych neřekla nebo neudělala něco čeho bych ráno mohla litovat.
"Takže nová pravidla," začal Adrian a loknul si z flašky.
Adrian vysvětlil, že na vymyšlenou otázku musí každý na koho ukáže flaška říct pravdu nebo si vybrat jeden z úkolů, které jsme sepsali a naházeli do flašky. Byla to prostě hra na pravdu a zároveň i flaška. O to to ale bylo zajímavější. Mohli se používat otázky na odpověď ano i ne, ale zároveň i s neurčitou odpovědí, a jelikož Adrian vymýšlel úkoly docela jsem se bála, jak to všechno skončí.
"Takže... Rozdali jste si to nikdy s někým na kulečníkovém stole?" pousmál se Adrian a roztočil flašku.
Vyprskla jsem smíchy, když se lahev otočila zpátky na něj.
"A ne jenom jednou," přiznal.
Teď byla řada na mě. "Jméno toho koho milujete," roztočila jsem hořce flašku.
Padlo to na Christiana.
"Lissu," pousmál se a políbil jí jemně na rty.
"Ukradli jste něco?" přišel na řadu Mason.
Padlo to přesně mezi Nikolaje a Miu, takže museli odpovídat oba.
"Ty spacáky," pousmál se Nikolaj.
"Beru si úkol, už je to nudný..." pronesla Mia a vytáhla z lahve jeden papírek.
"Polib někoho, kdo sedí vedle tebe," přečetla lístek a zbledla.
"No tak, Rinaldiová! Nemáme na to celý večer!" pobízel jí Adrian.
Mia do sebe kopla obsah své skleničky a zničeho nic popadla Masona za tričko a vážně ho políbila. Všichni jsme to zaskočeně pozorovali. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Mason se ani nebránil, a dokonce jí to oplácel. Mia ho od sebe odstrčila a roztočila flašku.
Po hodině hraní se hře úplně změnily pravidla. Otázky i úkoly vymýšleli všichni náhodně podle toho na koho to padlo. A čím víc alkoholu jsme vypili tím nesmyslnější byly.
"Rose!" usmál se Adrian. "Zamilovala ses někdy do svého učitele?"
"Chci úkol!" zasmála jsem se připitě. Už jsem začínala mít problém jenom přemýšlet.
"Polib někoho," navrhl Nikolaj. "A na pusu."
Poslední dvě kola jsem to ošvindlovala, že kdykoliv na mě padla pusa bylo to jen na tvář nebo ruku, takže mi bylo jasné, že už mi to neprojde.
Usmála jsem se a otočila se na Adriana. "Můžu tě zneužít?"
"Ty můžeš všechno," opáčil s uličnickým úsměvem.
Naklonila jsem se k němu a krátce ho políbila, ale stačilo to k tomu, aby se mi v hlavě spustily vzpomínky, na které jsem teď nechtěla myslet.
Další otázku jsem přeslechla, ale padlo to na Masona, který chtěl úkol.
"Napij se a běž ven oběhnout kolečko kolem budovy. A nenech se chytit," zadala mu Mia se smíchem úkol.

"Bože, moje hlava," zaskučela jsem, když jsem se posadila na posteli u Adriana v pokoji. Všichni ještě stále spali.
Už jsem si ani nepamatovala, kdy jsme přestali hrát flašku a sledovat filmy, ale Adrian i s Liss a Christianem leželi se mnou na posteli, zatímco ostatní leželi, tak nějak všude možně.
"Tak tohle prášek nespraví," zavrčela jsem a vyvlíkla se z Adrianova obětí. Museli jsme asi tak i usnout. "Super, tak ti to přehnali asi nejvíc," zadívala jsem se na zem na Miu s Masonem. Mia se tulila k Masonovi a oba vypadali jako by přežili výbuch atomovky.
"Rose?" otevřel Adrian rozespale oči.
"Asi by jsme je měli vzbudit je už poledne," kývla jsem směrem k jeho budíku.
"Asi by si měla jít do koupelny se upravit budeme potřebovat zásoby kafe a aspirinu. Já zatím vzbudím ostatní," navrhl stále v polospánku.
"Fajn," vyškrábala jsem se na nohy a přeskákala přes Masona a Miu ke dveřím koupelny.
Zrcadlo mi oznamovalo, že vypadám hůř než zombie, ke kterým jsme se předchozí den dostali v nějakém filmu, jehož název jsem si momentálně nemohla vybavit. Půjčila jsem si Adrianův hřeben a aspoň si učesala vlasy, ale nakonec jsem to vzala a rovnou si je umyla. A když už jsem si myla vlasy, tak jsem si dala i sprchu. Moje tričko bylo polité něčím, co jsem radši ani neidentifikovala, takže jsem bez spozorování jen v podprsence a džínách vystrčila ven hlavu a vytáhla z Adrianovi skříně jeho tričko. Znovu usnul, takže si mě nikdo nevšiml.
První jsem vzbudila Lissu s Christianem. Lissa pila jen trochu, takže na tom nebyla moc špatně a Christian to samé. Dokonce se nabídli, že zaříděj nějaký to kafe a aspiriny. Bylo mi jasné, že Lissa plánuje využít éter, ale mojí bolesti hlavy to bylo jedno.
"Masone?" zatřásla jsem s ním opatrně.
"Bože, co se to stalo?" zadíval se na mě nechápavě. Rozhlédl se po pokoji a zbledl, když si začal vzpomínat na předchozí noc. "To ne!"
"Trochu jsme to přepískli. No trochu víc," vydechla jsem. Taky se mi ty vzpomínky zrovna nezamlouvali. Pořádně jsem se opila. Vlastně jsem se divila, že nemám otravu alkoholem.
"Takhle jsme se nezlili už od doby, co nám bylo patnáct," zavrčel.
"Čtrnáct," opravila jsem ho.
"A to jsou zrovna ty terénní cvičení," vyčítal si.
"Kurva!" vyskočila jsem rychle na nohy. "Můžeš vzbudit ostatní? Já poslala Lissu s Christianem pro kafe a vůbec mi to nedošlo!" Nezformulovala jsem to zrovna nejlíp, ale Mason to pochopil.
"Jen běž," pobídl mě s úsměvem.
Popadla jsem ještě svojí bundu a vyběhla ven. Díky bohu jsem je doběhla než si někdo všiml, že Lissa je beze mě. Horší bylo, že každý kdo by mě viděl by hned poznal, že jsem propařila celou noc. Na rozdíl od Lissy jsem to vážně přepískla. Vlasy jsem měla stále vlhké, i přes to že jsem je fénovala a Adrianovo tričko pod bundou bylo taky podezřelé.
Lissa měla aspirin na pokoji, takže ho získat nebylo zas tak těžké. Pak jsme zašly ke mně a já se konečně převlíkla. Christian se šel taky převlíknout. A my mezitím spáchaly další přestupek a donutily jednu z kuchařek, aby nám věnovala jednu dózu s rozpustnou kávou, protože Adrian na pokoji měl jen rychlovarnou konvici s hrnky.
Už jsme se téměř dostaly zpátky k Adrianovi na pokoj, ale v tu chvíli se objevil za rohem budovy Dimitrij.
Ztuhla jsem a začala si vybavovat, co se stalo předchozí večer. Nechtěla jsem ho vidět a už vůbec jsem nechtěla s ním mluvit. Měla jsem v sobě už aspirin, ale hlava mě stále třeštila a na mých kruzích pod očima bylo znát, že jsem toho moc nenaspala. A bohužel Dimitrij věděl, že jsem pila ještě před tím než jsem s ním mluvila. Lehce by si mohl spojit, že jsem se po našem rozhovoru vrátila znovu k alkoholu.
"Doufám, že máš dobré vysvětlení," oznámil mi. "Prošvihla si trénink."
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (152)
Zobrazit starší komentáře

101 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 28. února 2012 v 21:21 | Reagovat

TO DOUFEJME !!!

102 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 28. února 2012 v 21:21 | Reagovat

MAME 100 !!!!!!!!!!!!! :-D

103 Klarisa Klarisa | 28. února 2012 v 21:22 | Reagovat

Joooooooo

104 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 28. února 2012 v 21:23 | Reagovat

ADRI MY CHCEME DALŠÍ KAPITOLKUUU !!!!

105 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 28. února 2012 v 21:24 | Reagovat

Adrie nemá splněné limity

106 Klarisa Klarisa | 28. února 2012 v 21:26 | Reagovat

Jaký limit?

107 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 28. února 2012 v 21:26 | Reagovat

takze jsme dali stovku zbytecne ??

108 El El | 28. února 2012 v 21:27 | Reagovat

[105]: sakra...kvórum... :-? jak jsi daleko?

109 Lucyk Lucyk | 28. února 2012 v 21:27 | Reagovat

:-(

110 :) :) | Web | 28. února 2012 v 21:28 | Reagovat

Né! O_O  [:tired:]  :-(

111 Simča Simča | 28. února 2012 v 21:28 | Reagovat

Já si to myslela...:-/

112 Sona Sona | 28. února 2012 v 21:30 | Reagovat

Nemůžeš pro jednou to pravidlo kvora porušit?? :( všichni jsme hrozne napnuty

113 Elena Elena | 28. února 2012 v 21:31 | Reagovat

????

114 Katka Katka | 28. února 2012 v 21:32 | Reagovat

Úryvek???

115 Katka Katka | 28. února 2012 v 21:32 | Reagovat

?

116 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 28. února 2012 v 21:34 | Reagovat

prosíme mohla bys to projednou porusit a dat na ji sem zitra to dozenes :-)

117 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 28. února 2012 v 21:36 | Reagovat

koukej na nas mi jsme vsichni upe nateseni :-)

118 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 28. února 2012 v 21:36 | Reagovat

[108]: Chybí mi napsat cca dvě A4 do kvóra

119 Lucyk Lucyk | 28. února 2012 v 21:37 | Reagovat

:-)  :-) Prosim

120 El El | 28. února 2012 v 21:37 | Reagovat

[118]:tak to zase není tolik... :-)

121 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 28. února 2012 v 21:40 | Reagovat

[120]: Ne? Já tomu říkám minimálně dvě hodiny práce.

122 Klarisa Klarisa | 28. února 2012 v 21:41 | Reagovat

Doufám, že to bude dneska. Neustále koukám a říkám si : "Už to bude. Už to bude..."

123 lena lena | 28. února 2012 v 21:44 | Reagovat

nevím jestli se tady na to už někdo ptal, nemám sílu číst všech 122 komentářů, ale kolik plánuješ kapitol u druhý serie :-)

124 Jill Jill | 28. února 2012 v 21:44 | Reagovat

[121]:tak to bys mela makat :D nase cast pravidla je splnena :D

125 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 28. února 2012 v 21:45 | Reagovat

[123]: Netuším. Ale když asi bude i třetí, tak asi zas někde kolem těch 36-38

126 Klarisa Klarisa | 28. února 2012 v 21:46 | Reagovat

Doufám, že bude i 4

127 Jill Jill | 28. února 2012 v 21:46 | Reagovat

[125]:to se mi libi :D 8-) jenze min se mi libi to cekani... :(

128 LussyNda LussyNda | Web | 28. února 2012 v 21:46 | Reagovat

[121]: a nemohla by si nám sem dat tu novou kapitolku a to kvorum dodelat az potom?:-)

129 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 28. února 2012 v 21:47 | Reagovat

[124]: Už jednou jsem to říkala a nehodlám se opakovat. To pravidlo bylo zřízeno, když kapitoly byly tak desetinový než jsou teď a já nejsem stroj! Nestíhám napsat 4-6 A4 za den!

130 Jill Jill | 28. února 2012 v 21:48 | Reagovat

[128]:mam takovej dojem, ze adria je moc zasadova na to, aby sem hodila kapitolu pred limitem...bo se pletu?

131 Jill Jill | 28. února 2012 v 21:50 | Reagovat

[129]:to je pravda...tehdy byly kapitoly mnohem kratsi...jak rychle stihas psat kapitoly?

132 Kiss Kiss | 28. února 2012 v 21:52 | Reagovat

Jdu spát, zítra sem juknu ale nedoufam uz ani v tu ukázku. Neva.. Jinak fakt si Adri dobra :-)

133 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 28. února 2012 v 21:53 | Reagovat

jdu taky spat tak zatim :-)

134 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 28. února 2012 v 22:01 | Reagovat

"To by stačilo!" vložila jsem se do toho.
"Kdo si myslíš, že seš? Myslíš si, že jen kvůli tomu, že jsi o rok starší a jsi dhampýrka tě poslechnu?" ohradil se Moroj.
"Ne. Myslím si, že jen nejsi dost hloupý na to, aby si na tu dívku zaútočil, protože pak tě to bude hodně bolet. A je mi jedno, že si mladší," procedila jsem skrz zuby. Nesnášela jsem Moroje, co si mysleli, že jsou něčím víc než dhampýři. A ještě víc jsem nesnášela ty, co si dovolovali na slabší.
"Jsem královský nemůžeš mě napadnout. Neprošlo by ti to," odsekl.

135 Klarisa Klarisa | 28. února 2012 v 22:16 | Reagovat

Super. Těším se na plnou verzi :-) Dobrou

136 nes nes | 28. února 2012 v 22:36 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat další.

137 Elen Elen | 29. února 2012 v 6:56 | Reagovat

Já taky ne

138 lucia-night lucia-night | Web | 29. února 2012 v 7:30 | Reagovat

[134]: znie to zaujímavo... už sa teším v akej súvislosti to bude :-D  :-D

139 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 29. února 2012 v 13:42 | Reagovat

moc zajimave :-D

140 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 29. února 2012 v 13:59 | Reagovat

A mohla by být dalsí kapitolka dneska ??? :-)

141 Elen Elen | 29. února 2012 v 14:59 | Reagovat

Jo dej ji dnes

142 Hanička Hanička | 29. února 2012 v 15:20 | Reagovat

[134]: ty jo :D tak to bude ještě dost zajímavý :D :D nemůžu se dočkat další :)

143 Rosemarie Rosemarie | 29. února 2012 v 16:06 | Reagovat

Ja nevim proc ale chtela bych aby Rose byla strigoj a potom ji Lissa zachranila

144 Elen Elen | 29. února 2012 v 17:43 | Reagovat

Dej dnes prosim dalsi kapitolu

145 Jill Jill | 29. února 2012 v 17:55 | Reagovat

[134]: a treba nakou souvislost??

146 Tres Tres | 29. února 2012 v 18:01 | Reagovat

Nikdy jsem neviděla někoho tak krásně vyjádřit své city :) http://www.youtube.com/watch?v=aLDsgNk2Jjw&feature=youtu.be

147 Anéž Anéž | 29. února 2012 v 18:38 | Reagovat

<3

148 Klarisa Klarisa | 29. února 2012 v 19:06 | Reagovat

Dnes prosím novou kapču

149 Laduš Laduš | E-mail | 29. února 2012 v 19:51 | Reagovat

prosíííííím novou kapitolku , moc se těším :)

150 Elen Elen | 29. února 2012 v 19:52 | Reagovat

Prosíííííííííííííííím novou kapču

151 Dejf Dejf | Web | 4. března 2012 v 12:35 | Reagovat

Díky tvůj článek mně moc pomohl a hodil se. Jen tak dál...
Dejf
http://inhry.cz

152 Vydělávej na netu Vydělávej na netu | Web | 6. března 2012 v 1:11 | Reagovat

Trávíš na netu mraky času? Občas se nudíš? Tak právě pro tebe tu je možnost snadného výdělku na netu. Zabiješ pár minut svýho času a při tom vyděláš hezký prachy klikáním na reklamy. Je to prostě easy, stačí navštívit náš web, kde se dozvíš všechno podstatný: http://www.klikacka.4fan.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama