8. kapitola - Porovnání

26. února 2012 v 21:15 | Adria Morgan Night |  Vzplanutí (Flare)

8. kapitola - Porovnání

"Odsoudili ho!" vrhla se mi Lissa kolem krku, když jsem jí ráno otevřela dveře.
Obětovala jsem jí obětí a odtáhla se. "Už je po všem," ujistila jsem jí.
"Já vím," vydechla úlevně. "A večer se vrátíme na Akademii a už budeme normálně žít," pousmála se.
"Počkat?! Už večer?" zamrkala jsem překvapeně.
"No ve tři odpoledne odlítáme," pokrčila rameny.
"Aha..." vydechla jsem.
"Vlastně musíš se obléct," přešla k mé skříni. "Dimitrij už mi řekl, že jsi ke mně na ty čtyři týdny přiřazená a za třicet minut máme manikůru."
"Manikůru?" Zadívala jsem se na ní jako by právě mluvila jiným jazykem.
"No máme dopoledne pro sebe," sdělila mi. "Mluvila jsem jsem s Dimitrijem a on řekl, že nám to oběma prospěje, takže máme manikůru, pak kadeřnici, a potom by jsme mohly skočit ještě na nákupy," navrhla.
"To zní jako sen," vydechla jsem. "Není to sen, že ne?" zeptala jsem se jí napůl vážně.
Obě jsme se rozesmály. Jakmile jsem se převlíkla šly jsme na manikůru. Moje ruce byly v dost špatném stavu a na rozdíl od Lissy by se mi při trénincích gelové nehty hned zlomily, takže jsem namísto toho si je nechala jen přetřít fialovým lakem, který mi ladil k tričku. A taky mi trochu manikérka olámané nehty obrousila.
Hodněkrát jsem přemýšlela o tom, že bych si nechala vlasy ostříhat, ale poté co jsem poznala Dimitrije to už nepřipadalo v úvahu, takže když přišla řada na vlasy nechala jsem si je zkrátit jen o poškozené konečky. Normálně jsem je měla dlouhé těsně pod prsa, ale teď už byly o dobré čtyři centimetry kratší. Ani by mě nenapadlo, že v tom bude nějaký rozdíl, ale poznala jsem to. Věděla jsem, že vlasy znovu rychle dorostou, ale stejně mi jich bylo líto, i když po tom, co mi kadeřnice trochu vlasy jen nepatrně prostříhala, hned jsem nabyla dojmu, že mám hlavu zvláštně lehkou.
"Sluší ti to," poznamenala Liss s úsměvem, když mi kadeřnice natočila konečky vlasů kulmou.
"Tobě taky," oplatila jsem jí úsměv. Její dlouhé rovné vlasy, byly taky o trochu kratší, ale po umytí teď vypadaly naprosto jemně a dokonale.
Nákupy nám zabraly asi jen další půl hodiny, protože královský dvůr měl, co se týče obchodů značně omezený počet. A ke všemu byla už sobota, takže se ten počet ještě víc smrštil. Spolu s Lissou jsme se měly sejít s Christianem a Adrianem v kavárně, aby jsme si dali oběd.
"Nechceš ještě cukr?" utahoval si ze mě Adrian.
Využila jsem situace a objednala si horkou čokoládu a on nějak nedokázal pochopit, proč jsem si do ní nasypala ještě trochu skořicového cukru. Popravdě jsem čokoládu nikdy moc nesladila, ale ta u dvora mi připadala až příliš málo sladká.
"Sydney odjela ještě včera, ale pokud ti tak chybí, klidně jí zavolám," opáčila jsem.
Znala jsem jeho názor na to, jak je Sydney nevýrazná a nudná, ale to on si zavinil mé narážky tím, že se mi zmínil o tom, jak neobyčejnou auru Sydney má. Navíc i když včera už nic před Sydney neřekl, to že by jí donutil k něčemu, co by bylo proti jejímu přesvědčení ho neopustilo. V noci mě vtáhnul do snu a krom flirtování se mnou se přiznal, že by ho zajímalo, jak by reagovala, kdyby pomocí nátlaku byla donucena udělat něco naprosto proti své vůle. Chvíli jsme oba přemýšleli nad tím, co by to přesně bylo, ale nakonec jsme se usnesli, že by stačilo, kdyby musela políbit Moroje. Vlastně jsem ani nechápala, proč jsem s Adrianem vedla o tom rozhovor, ale podle mě by stejně to neudělala. Byla silná a věřila jsem, že i silnější než nátlak éteru. Ráno jsem o manikůře o tom debatovala s Lissou a díky bohu měla stejný názor jako já, což mě uklidnilo. Nebyla jsem si jistá, jestli Sydney ještě někdy uvidíme, ale nechtěla jsem, aby se to v tom případě Adrian rozhodl vyzkoušet, ne na ní. Byla až příliš dobrá na to, aby jí Adrian takhle ublížil. Navíc měla z nás panickou hrůzu a tohle by mohlo mít dopad na to, že by už v životě nedokázala s někým z nás být v jedné místnosti.
"Sageová mohla políbit třeba jen Ambrose je to dhampýr, to by zas tolik jí neublížilo, ne?" zkoušel to Adrian znovu.
"Vím, že se strašně nudíš, ale nemůžeš se chytnout jiného bláznivého okruhu myšlenek než bádání nad tím, jak nutit lidi nátlakem dělat něco, co ani nechtějí?" pronesla jsem vážně.
"No tak, přece by jí to nebolelo!" hádal se.
"Rose má pravdu, Adriane," zamračila se na něj Lissa. "Éter není nic s čím by si kdokoliv z nás měl zahrávat. A už vůbec by jsme ho neměli zneužívat. Sydney je naše kamarádka nech jí na pokoji," varovala ho vážně.
"No tak, sestřenko! Od kdy je to naše kamarádka, pro ní jsme stejně jen démoni pocházející z pekel," bránil se.
"Proto jí v tom nemusíš ale ještě utvrzovat," opáčila jsem.
"Dobře, nechápete zábavu," povzdychl si znuděně.
"Najdi si něco jiného než zneužívání éteru a klidně tě budu v té zábavě podporovat," slíbila jsem mu.
"To je hned něco jinýho, malá dhampýrko. Už jsem ti řekl, že ty mírně natočený vlasy, co ti udělali tě dělají ještě víc sexy?" nadhodil.
Teď jsem začínala litovat svých slov. Na tohle jsem vážně neměla náladu, ale nakonec jsem se rozhodla hrát jeho hru, protože se ve dveřích kavárny objevil Dimitrij. Věděla jsem, že mu vždycky vadilo, když jsem s Adrianem flirtovala, takže jsem se rozhodla si maličko pohrát s jeho sebeovládáním. Stále jsem byla rozhodnutá vyhrát tu sázku, takže jsem neřešila jak moc špatné to je. V tu chvíli jsem ani nedomyslela, že si budu zahrávat Adrianovými city. Miloval mě. Stále mě miloval a mně to bohužél zrovna moc nedocházelo.
"Vážně?" pousmála jsem se."Trochu mě mrzí, že jsou teď o trochu kratší."
"Vlasy dorostou, navíc vypadá to vážně dobře," přeměřil mě kritickým pohledem.
"Rose?" vyrušil nás Dimitrij.
"Ano?" usmála jsem se na ně.
"Jděte si s Lissou zabalit," řekl pevně. "Za tři hodiny odlítáme a před tím vás chce vidět, ještě královna. Obě."
"No tak, ještě chvíli!" namítla jsem.
Bohužél nedal se, tak lehko odbýt. Nechtělo se mi balit a už vůbec vidět Taťánu Ivaškovou.
Zabalit si mi trvalo asi deset minut a Lisse asi dvacet, takže během následující půl hodiny jsme už seděly v jednom ze salónků.
Bylo to naprosto formální sezení u čaje, takže konverzace docela vázla.
"Překvapilo mě, že můj synovec se vrátit na Akademii sv. Vladimíra," nadhodila Taťána.
"Udělali jsme obrovské pokroky, co se týče objevování potencionálu našich schopností. Myslím, že profesorka Cormacková bude překvapená, tím co jsme se naučili," usmála se Lissa.
"Vlastně něco jsem vám donesla," donutila se Taťána k úsměvu a podala Lisse středně velkou krabici.
Lissa jí otevřela a odhalila tak brožury k Lehighnu, univerzitě, která byla jednou z největších Morojských univerzit. Lissa vždycky toužila po prestižní univerzitě.
"Už jsme o tom mluvily při vaší poslední návštěvě, ale myslela jsem si, že by jste si nejdříve ráda prohlédla veškeré informace, aby jste se mohla správně rozhodnout," sdělila jí Taťána.
Byla až příliš milá, a to mi připadalo podezřelé až příliš se poslední dobou snažila vycházet s Lissou za dobře. Něco plánovala a mně se to už teď nelíbilo.
"Slečno Hathawayová, mluvila jsem s vaší paní ředitelkou. Sdělila mi, že jste měla malý incident se svým spolužákem, ale Vasilisa se včera zmínila o tom, že jste tak jednala jen kvůli jejímu bezpečí. Vaše pouto mi připadá zajímavé, takže jsem jí přesvědčila, že už se nic takového nestane," pousmála se.
Tak tohle už bylo extrémně divný. Že Taťána byla milá na Lissu bylo stále pochopitelné, ale na mě? Mě vždycky nesnášela a nemohla mě ztrávit. Tenhle obrat byl až příliš rychlý a výrazný, něco tu nehrálo.
"Děkuji," donutila jsem se k úsměvu.
"Mohla bych teď s vámi mluvit na chvíli o samotě, Vasiliso," pohlédla na Lissu s očekáváním.
"Jistě," odvětila Lissa.
"Už stejně musím jít, ještě jsem si chtěla něco zařídit, na shledanou Vaše Veličenstvo," pronesla jsem formálně.
Když jsem vylezla na chodbu, kde čekal Dimitrij, bylo to jako by mi spadl kámen ze srdce. Najednou jsem mohla dýchat, aniž by mě u toho Taťána propalovala pohledem a Lissa mě v duchu žádala, abych se chovala slušně.
"Myslíš, že by jsi mohl přehlídnout mé dvacetiminutové zmizení?" usmála jsem se na Dimitrije s nadějí.
"To ať tě ani nenápadně," odvětil klidně.
"Prosím," zaškemrala jsem.
"Ne," stál si za svým.
"Budu pryč jen chvíli. Stejně teď Lissa bude ještě nějakou dobu s Taťánou o samotě," namítla jsem.
"Máš terénní cvičení vzpomínáš?" připomněl mi vážně.
"No jo," zavrčela jsem.
"Nechala sis zkrátit vlasy," zkonstatoval zničeho nic.
"Jo, ale je to jen o kousek. Konečky už jsem měla stejně zlámané." Nevěděla jsem proč, ale teď jsem si kvůli tomu, že jsem si nechala vlasy o pár nepatrných centimetrů zkrátit, připadala jako největší zločinec na světě.
"Vypadá to dobře," řekl nakonec.
Musela jsem zakrýt úsměv. Najednou mi bylo o dost líp.
"Nemůžu dostat ani nic k pití?" začala jsem. Nechtěla jsem celou dobu jen stát před dveřmi navíc skrze pouto jsem dokázala odhadnout, že Lissa s královnou ještě chvíli bude.
"Vezmu tě o patro víš, je tam místnost pro strážce," řekl nakonec.
K mému překvapení byla u dvora místnost určená strážcům v hlavní budově o dost hezčí než na Akademii. Měli tu i celou budovu jen pro strážce, ale královští strážci nemohli jen tak odbíhat, takže měli i v hlavní budově zřízenou místnost, kde měli občerstvení i místo na odpočinek. Nikdo v ní zrovna nebyl, takže jsem usuzovala, že stejně není moc používána.
Dimitrij otevřel skříňku a teprve když z ní vytáhl plechovku s colou mi docvaklo, že je to skrytá lednička.
"Díky," usmála jsem se a vzala si od něj plechovku.
Sledovala jsem, jak vidáhl z ledničky ještě plechovku a sám se z ní napil. Posadil se na pohovku v rohu místnosti a otevřel knihu, která ležela na stole. Byla už skoro dočtená. V tu chvíli mi došlo, co celé dopoledne dělal, když jsem byla s Lissou na nákupech.
"Co Anastasie? Viděl si jí ještě?" nadhodila jsem, když už jsem nedokázala snést to tíživé ticho.
"Dopoledne jsem s ní mluvil," řekl klidně.
"Musel si být rád, že si naní po těch letech znovu narazil," pokračovala jsem.
"Rose," pronesl skoro až zoufale.
"Co je? Jen konverzuji," namítla jsem nevině.
"Co Ivaškov?" opáčil.
To bylo podlé. Přistoupila jsem ale na jeho hru. "Slíbila jsem mu, že mu ukážu pár triků ze sebeobrany." Nelhala jsem, vážně jsem to Adrianovi slíbila.
"Od kdy se Adrian zajímá o boj se Strigoji?" podivil se.
"Nevím. Ale Lissa se chce taky učit. Nevím to jistě, ale řekla bych, že to souvisí s tím, jak zkoumají éter, ale nemůžu to říct jistě, protože Lissa na to nemyslí," přiznala jsem.
"Co dělá Lissa?" zeptal se mě a podíval se na hodiny.
"Mluví s Taťánou o Adrianovi. Taťána má strach, že s ním něco mám," odpověděla jsem, ale zároveň jsem stále byla na půl uvnitř Lissiny hlavy.
"Jste si jistá, že Rosemarie je k mému synovci lhostejná," ujišťovala se Taťána.
"Jsem si tím naprosto jistá," ujistila jí.
"Stále o ní mluvil..." pokračovala královna.
Upřímně se mi zamlouval její zděšený a výraz. Bylo poznat, že si vážně dělá starosti o to, aby její synovec se mnou nic neměl. Bála se toho, že je do mě vážně zamilovaný. Děsilo jí to, Lissa jí to přímo četla z očí.
"Ale ona jeho city nesdílí," řekla Lissa trochu ostřeji. Nelíbilo se jí, že po ní Taťána chce, aby o mě mluvila, když nejsem u toho. A už vůbec se jí nelíbil Taťánin tón, který naznačoval, že si nemyslí, že jsem pro jejího milovaného synovce vhodná. Nikdy se Lisse nezamlouvaly ty nepsaná pravidla, že Moroj by neměl být s dhampýrkou ani dhampýr s dhampýrkou. Přišlo je absurdní, že Morojové odmítají, aby strážci měli vůbec nějaký vztah.
"Rose," vyrušil mě Dimitrij.
"Musím jít, počkej na Lissu," vyhrkla jsem a zamířila ke dveřím.
Šla jsem rovnou k sobě do pokoje. Chtěla jsem být sama. Bylo to těžší než jsem si myslela. Milovala jsem Dimitrije a být s ním a držet se zároveň od něj mi připadalo po našem sexu v Baje skoro nemožné. Byly to už tři týdny a čekalo mě ještě dvanáct dlouhých dní do mých osmnáctin a radši jsem ani nechtěla myslet na to, že do maturit to bude téměř věčnost.
Zavřela jsem oči a natáhla se na posteli moje myšlenky jsem nechala volně plynout. Jako vždycky, když jsem zavřela oči jsem myslela na Dimitrije. Téměř až bolestně jsem vzpomínala na to jak se dotýkal mé kůže a líbal mě. Každý jeho pohled, každý jeho dotek... Bylo to jako by od té doby uplynula století.
Věděla jsem, že se budu muset vzchopit, ale teď jsem na to neměla sílu. Vždycky jsem byla silná, ale teď jsem už na to neměla energii. Byla jsem unavená. Nebyla to fyzická únava, ale spíš psychická. Od doby co jsem Dimitrije poznala jsem si připadala o dost slabší i silnější zároveň. Společně s city k němu se objevila má slabina, on. Milovala jsem ho tolik, že jsem ani netušila, jestli bych byla stále schopná chránit Lissu, když by jim hrozilo nebezpečí oběma. Na druhou stranu mi, ale dodával sílu. Věřila jsem díky němu ve svou sílu i instinkty víc než kdy předtím a naučila jsem se, jak se bránit před Strigoji líp než mí spolužáci.

Vrátit se na Akademii bylo zvláštní. Vždycky pro mě znamenala domov, ale teď už jsem to tak necítila. Poslední dobou jsem si už začínala zvykat na to, že jsem bez domova, a proto jsem se upínala spíš k osobám, které jsem milovala než k budovám a místům. Můj pokoj mi už připadal cizí. Jediné k čemu jsem cítila nějaké pouto byly mé věci.
"Jsi v pořádku, Rose?" zeptala se mě Lissa nejistě, když jsem s ní byla v knihovně. Terénní cvičení běželo, takže nás čekali skoro celé čtyři týdny, které jsme měli strávit společně.
"Jen jsem utahaná," přiznala jsem. "U dvora jsem téměř nespala."
"Taky za chvíli už bude večerka," pohlédla na hodiny na stěně u dveří.
"Tak pojď učit se zeměpis můžeš i zítra," pousmála jsem se.
"Zítra píšeme," připomněla mi.
"Aha..." Úplně mi to vypadlo. "No stejně určitě zase budeš mít nejlepší známku z celé třídy."
"Změnila ses," vypadlo z ní najednou. "Jsi teď..."
"Vyčerpanější?" dokončila jsem otázku za ní. "Jen mám teď období, kdy začínám pochybovat o některých věcech, to je všechno."
"Miluješ ho. Je to pochopitelné," vzala mě za ruku.
"Aspoň někdo si myslí, že je to pochopitelné," pousmála jsem se.
"Vždycky budu na tvé straně, stejně tak jako ty na té mé," ujistila mě se slabým úsměvem.
"Tak pojď," vytáhla jsem jí na nohy. "Nejlepší kamarádko."
Obě jsme se zasmály a vyšly ven z knihovny. Měly jsme necelou čtvrt hodinu do večerky, takže jsme si musely pospíšit. Vedla jsem Lissu k její koleji, když zničeho nic se proti mně vyřítil Stan.
Zaútočil na mě a snažil se dostat k Lisse, ale já jí strčila za sebe a odrazila všechny jeho pokusy o útok. Výhoda toho, že o terénním cvičení se museli strážci chovat jako Strigojové byla i ta, že měli stejné slabiny.
Vyhnula jsem se jeho dalšímu pokusu a zmátla ho tím, že jsem se skrčila a zároveň se při tom jediným pohybem dostala za něj, když se otočil, abych mu nemohla ze zadu probodnout srdce už bylo pozdě. Můj kůl byl přímo v místech, kde měl srdce.
"Víc neumíš," usmála jsem se.
V tu chvíli mě, ale někdo ze zadu chytil za bundu a srazil mě k zemi, což jsem nečekala.
Rychle jsem se vyhnula dalšímu úderu a přetočila se na zemi, když jsem si konečně všimla toho kdo byl novým strigojským útočníkem. Dimitrij.
"To si snad děláš prdel," ujelo mi. Měla jsem štěstí, že to Stan neslyšel, protože nás pozoroval z povzdálí.
Podařilo se mi získat čas na to, abych se vyškrábala na nohy a dokázala jsem se ubránit i jeho dalším pokusům o úder, ale nevyhrávala jsem. Znal každý můj pohyb. Trénovali jsme skoro každý den, takže mě znal líp než Stan věděl, že jaké dělám chyby i to jak jich využít.
Minuty plynuly a já se ještě stále držela. Připadalo mi to už téměř nekonečné. Dimitrijovým cílem nebylo mě porazit, ale taky mě nechtěl nechat vyhrát zadarmo, teda aspoň to jsem zjistila už na začátku boje. Nedělalo by mu zrovna problém mě ihned zastavit, alespoň teď když už jsem byla unavená a každá minuta mě unavovala ještě víc.
"To by už stačilo," byl to hlas ředitelky Kirové.
K mému překvapení se Dimitrij stáhnul a odstoupil ode mě.
"Je už po večerce na terénní cvičení už je pozdě. Vraťte se na své pokoje, dámy," pohlédla na mě a Lissu.
"Ale boj nebyl doko..."
"Vraťte se na pokoj, slečno Hathawayová," řekla ostře.
To mi připadalo nefér. Souboj se Strigojem by taky nikdo nemohl v půlce zastavit, kvůli večerce, ale když jsem zaznamenala Lissin unavený výraz už jsem radši nic neřekla.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (134)
Zobrazit starší komentáře

101 Jill Jill | 27. února 2012 v 19:27 | Reagovat

Adria napsala 5 komantu...ty se odecitaji... :D

102 LussyNda LussyNda | Web | 27. února 2012 v 19:27 | Reagovat

Adri by mohla byt dneska ta kapitolka ?:D :D:D:D: kdyz uz mame tech 100 komentu? :D :-)  :-)

103 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 27. února 2012 v 19:27 | Reagovat

[96]: Tak proč Richelle nechce na tu otázku odpovědět? Navíc Richelle velice dobře umí vymyslet způsob, jak dvě osoby co se milují a nemůžou mít dítě, tak najednou spolu mít dítě můžou.

104 :) :) | Web | 27. února 2012 v 19:27 | Reagovat

100! Adri, prosím :-)

105 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 27. února 2012 v 19:28 | Reagovat

[103]: netušim

106 Jill Jill | 27. února 2012 v 19:28 | Reagovat

[98]:pravda pravda... by nebylo vubec spatny, udelat ze strigoje kladnou postavu :D

107 Jill Jill | 27. února 2012 v 19:30 | Reagovat

Adriiii....mame splneno, muzes dat prosim dalsi kapitolu? :D

108 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 27. února 2012 v 19:32 | Reagovat

Joooo, prosím prosím, dalšíííí

109 LussyNda LussyNda | Web | 27. února 2012 v 19:32 | Reagovat

prosim :-) :-)

110 Jill Jill | 27. února 2012 v 19:34 | Reagovat

prosim... :)

111 :) :) | Web | 27. února 2012 v 19:34 | Reagovat

prosím :-)

112 Jill Jill | 27. února 2012 v 19:35 | Reagovat

prosííííííííííííííííííííííííím :D :D

113 Jill Jill | 27. února 2012 v 19:35 | Reagovat

prosim prosim prosim prosíííííííííím :D

114 LussyNda LussyNda | Web | 27. února 2012 v 19:37 | Reagovat

notak adri prosim :D :D :D

115 Jill Jill | 27. února 2012 v 19:37 | Reagovat

prosiiiiim spas nas, a posli dalsi kapitolu....jinak padneme pod tihou abstinencnich priznaku...

116 Jill Jill | 27. února 2012 v 19:38 | Reagovat

prosim pekne prosiiiiiiiiim :D

117 Aja Aja | 27. února 2012 v 19:39 | Reagovat

páááááááni co to tu je ?? :D vůbec ale vůbec se mi to nechce číst..:D mám nebo ne ??
jinak Adri přidáš nám dneska další kapču ?? :)

118 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 27. února 2012 v 19:41 | Reagovat

Prosím prosím další :-)

119 LussyNda LussyNda | Web | 27. února 2012 v 19:42 | Reagovat

prosíímm :-)

120 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 27. února 2012 v 19:43 | Reagovat

MY CHCEME DALŠÍÍÍ :-D

121 Kája Kája | 27. února 2012 v 19:45 | Reagovat

prosím :)

122 Katka Katka | 27. února 2012 v 19:45 | Reagovat

jooooo prosím :-D

123 Ája Ája | Web | 27. února 2012 v 19:46 | Reagovat

fuha, dalo mi to práci tu to všechno přečíst :D
Přidávám se, prosím o další :)

124 Elen Elen | 27. února 2012 v 19:47 | Reagovat

Adrinko prooosím

125 LussyNda LussyNda | Web | 27. února 2012 v 19:49 | Reagovat

prosím Adrianko prosím :-)

126 :) :) | Web | 27. února 2012 v 19:54 | Reagovat

Prosíííííím!

127 lucyk lucyk | 27. února 2012 v 20:02 | Reagovat

prosím :-)

128 Rosemarie Rosemarie | 27. února 2012 v 20:04 | Reagovat

Pleas

129 Elen Elen | 27. února 2012 v 20:22 | Reagovat

Adrianko tak nám řekni kdy tady bude další

130 Sisi Sisi | 27. února 2012 v 20:45 | Reagovat

Prosím Adri novou kapču :-D

131 Anéž Anéž | 27. února 2012 v 20:45 | Reagovat

ano..prosím .! :D

132 LussyNda LussyNda | Web | 27. února 2012 v 20:47 | Reagovat

prosím:D

133 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 27. února 2012 v 20:49 | Reagovat

[132]: Nechte mě se najíst, a pak to opravím.

134 Tre Tre | 29. února 2012 v 18:02 | Reagovat

Nikdy jsem neviděla někoho tak krásně vyjádřit své city :) http://www.youtube.com/watch?v=aLDsgNk2Jjw&feature=youtu.be

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama