6. kapitola - Ocel a led

18. února 2012 v 19:08 | Adria Morgan Night |  Vzplanutí (Flare)

6. kapitola - Ocel a led

Rychle jsem otevřela dveře za námi a naznačila Dimitrijovi ať jde za mnou. Dveře skrývaly malý, ale poměrně útulný salónek, který se nejspíš moc často ani nevyužíval. Zavřela jsem za Dimitrijem dveře a podala mu vzkaz i s fotkou.
Nejdřív se znepokojeně zadíval na vzkaz, a pak se zadíval na fotku. V jeho očích se mísilo překvapení s hněvem i bolestí z té vzpomínky.
"Pojď za mnou," poručil mi z ničeho nic po chvíli a chtěl jít pryč, ale já ho zadržela.
"Myslíš, že to dá i soudkyni?" pohlédla jsem mu do očí.
"To si nemyslím, pak by ty fotky pro něj ztratili cenu. Navíc kdyby to chtěl udělat, už by je měla," zavrtěl hlavou.
"Tak proč mi jí posílal?" nechápala jsem.
"Chce nás vydírat, Rose. Chce z toho vytěžit, co nejvíc," vysvětlil.
"Myslíš, že bude chtít, aby jsme mu pomohli z vězení?" napadlo mě.
"Možná, ale myslím, že si je vědom toho, že to nedokážeme. Navíc i kdyby ty fotografie použil, nemuselo by to pro nás znamenat nic. Mohli by je zpochybňovat, protože dnešní počítačové programy dokážou už skoro cokoliv," vysvětlil.
"Takže vlastně by jsme mohli říct, že je to fotomontáž," konstatovala jsem. "Co chceš dělat?" zeptala jsem se ho nejistě.
"Vyřešit to," odvětil a vydal se znovu ke dveřím.
"Viktor je za mřížemi nepustí nás k němu," namítla jsem a šla za ním.
"To může zařídit Arthur. Stále má dost vysoké postavení. Dostaneme se k němu, aniž by to někdo zjistil," ujistil mě.
"Stále, ale nevím o čem se chceš s Viktorem bavit," oznámila jsem mu.
"Jen se ujistíme, že nic dalšího se neobjeví," ukázal na fotku.
Rychle přehnul fotku a strčil si jí do kapsy své černé bundy.
"Hej, zníčíš ji!" To jak to vyznělo mi došlo až později. Část mě tu fotku si chtěla nechat, i když to nebyl dobrý nápad, byla to jediná fotka mě a Dimitrije, kterou jsem měla.
Dimitrij se na mě tázavě zadíval.
"To je jedno," řekla jsem.
"Najdeme Arthura," otevřel dveře zpět do sálu.
Najít Arthura bylo o dost těžší než jsem si myslela. V sále bylo až příliš lidí na to, aby jsme ho snadno našli. Po nějaké době se to, ale Dimitrijovi povedlo. Arthur přesně věděl, jak nás dostat do vězení aniž by o tom někdo věděl. Ukázalo se, že jeho přítelem je přímo strážce, který měl na starosti bezpečnost celého dvora, takže i věznice.
"Jsi si jistá, že chceš jít dovnitř," zeptal se mě Dimitrij nejistě.
"To mně dala Natálie tu zásilku, vzpomínáš?" připomněla jsem mu.
Blok s celami byl úplně jiný než jsem si představovala, pokud si představujete vězení královského dvora jako zatuchlou místnost ve sklepeních, tak jste na omylu. Byla to skoro až depresivně sterilní místnost s celami. Mříže byly z čisté oceli a vše bylo vymalováno bíle. Bylo to až nepřirozeně neosobní - bílé stěny, jednoduchá postel, mříže - vše bylo deprimující.
Viktor seděl v jedné z cel a nevypadal zrovna dobře. Byl bledší než obvykle a jeho tvář vypadala strhaně. Vypadal o dost hůř než u soudu.
"Rosemarie," pousmál se slabě. "Už jsem očekával, kdy mě znovu navštívíš."
"Nejsme tu na přátelské návštěvě," oznámil mu Dimitrij klidně.
"Ááá... Takže Natálie ti už předala ten malý dárek?" usmál se mě s očekáváním.
"Co chceš?" zeptala jsem se ho na rovinu.
"Aby si přesvědčila svou přítelkyni, aby mi pomohla," odvětil.
"I kdyby s tím souhlasila nepustí jí k tobě," oznámil mu Dimitrij.
"Co takhle něco, co by ti na pár týdnů možná i měsíců tvou nemoc pomáhalo snášet?" navrhla jsem z ničeho nic.
"Poslouchám tě, má drahá," pousmál se Viktor po chvilce mlčení.
Cítila jsem na sobě Dimitrijův nesouhlasný pohled, ale neměla jsem na vybranou, kvůli sobě bych to nikdy neudělala, ale teď šlo i o jeho budoucnost. "Můžu ti dát tohle." Vyndala jsem z kapsy stříbrný prsten, který mi ráno dala Lissa. "Je napuštěný éterem," oznámila jsem mu.
"Jak silný je?" vyptával se Viktor.
"Jak silná je Lissa?" opáčila jsem.
"Jak mám vědět, že mi nedáš prsten, který je téměř vybitý?" smlouval.
"To by stačilo. Ber nebo nech být," pohlédl na něj Dimitrij s nevraživostí v očích.
"To mi bude prozatím stačit," natáhl se Viktor skrze mříže pro prsten. "Aspoň do doby než se dostanu z vězení a vrátím se k moci." pousmál se. "Pak mě tvá přítelkyně bude léčit dobrovolně až pochopí mé velkolepé plány."
"Tak poslouchej!" vybuchl Dimitrij a i skrze mříže ho chytil pod krkem. "Řekneš třeba jen jedinou větu, která by mohla Rose uškodit. Nebo ohrozíš jí a Lissu nebo třeba jen i Christiana a tahle tvoje idylka skončí! Pak už nebudeš moc uskutečnit žádný svůj plán, protože ti ublížím, i kdyby to mělo být to poslední co udělám! Rozumíš?"
V tu chvíli mi znovu Dimitrij připomínal ruského boha, baha pomsty. Jeho oči plály vztekem a tvář měl, tak ledově klidnou až mě to začínalo děsit. Byla jsem si jistá tím, že by byl schopen Viktorovi ublížit.
"Dimitriji, prosím." Dotkla jsem se opatrně jeho ruky, kterou držel Viktora pod krkem.
"Rozumná dívka možná bys jí měl poslechnout," vykašlal ze sebe Viktor.
Dimitrij ho pustil a otočil se k odchodu.
Zmateně jsem se rozhlídla a hodila do Viktorovi cely prsten. "Doufám, že tu shniješ," oznámila jsem mu a vydala jsem se za Dimitrijem.
Dohnala jsem ho až venku. Nevěděla jsem, kam má namířeno, ale jakmile jsme se ztratili mezi budovami podařilo se mi mu zastoupit cestu.
"Dimitriji," vydechla jsem.
"Vrať se na slavnost, Rose," poručil mi.
"Ne!" odmítla jsem pevně.
"Kdyby tě ohrozil, kdyby ohrozil tvou budoucnost nebo třeba jen i tu Lissy... Udělal bych to," oznámil mi.
"Já vím," povzdechla jsem a přešla k němu blíž. "Ale on nám neublíží, už ne." Dotkla jsem se jeho tváře a usmála se. "Ale děkuju. Děkuju, žes ho tak vyděsil. Stálo za to ho vidět, tak vyděšeného," zasmála jsem se.
Trochu mu zacukaly koutky. "To snad jen ty si dokážeš dělat legraci z něčeho takového," pronesl lehce zoufale.
"To je můj úkol, ne? Donutit tě se víc smát," zavtipkovala jsem.
"Pak ti to v tom případě jde úžasně," utrousil s jedním ze svých polovičních úsměvů.
"No já..." chtěla jsem pokračovat, ale on se znovu pousmál.
"Musíme se vrátit," připomněl mi.
Šla jsem za ním. Teprve v tu chvíli jsem pochopila, že jsme celou dobu mířili zpátky jen, ale jinou cestou, takže během pěti minut jsem zas měla Lissu na očích.
"Vypadá šťastně," vydechla jsem, když jsem pozorovala Lissu, jak mluví Arianou Szelskou.
"Je šťastná," opravil mě Dimitrij.
"Dva týdny a budu i já," poznamenal jsem.
"Už máš vůbec vymyšleno, co chceš? Lissa nevypadala zrovna nadšeně, když při příletu sem jsi jí řekla, že ještě ani nevíš, co chceš dostat," řekl.
Tebe.
"Vlastně už jsem nad tím uvažovala, ale nic mě nenapadlo," pokrčila jsem rameny. "Protože to, co chci dostanu až s maturitou," dodala jsem.
"A ta už se blíží," odvětil klidně.
"Spíš se loudá," opravila jsem ho. "Mám dovoleno jít na chvíli pryč? Chci ještě mluvit s Kath," zeptala jsem se.
Katherine byla stále s Paulem. Stáli u jednoho z oken a něčemu se smáli. Vypadali jako pár, i když se oba snažili nedávat najevo svou náklonnost. Vlastně spíš Katherine se to snažila nedávat najevo, Paul to dával najevo takovým způsobem až jsem nedokázala pochopit, jak to může Kath přehlížet.
"Neruším?" usmála jsem se na ně, když jsem je vyrušila.
"Rose," usmála se Kath. "Jen Paulovi vysvětluju, jak dlouho se známe."
"Aha... Nic co si slyšel není pravda," ujistila jsem ho.
"Neříkala o tobě nic špatného," usmál se přátelsky.
"To bych si přece nedovolila," pronesla drze má kamarádka.
"Vážně?" zeptala jsem se jí.
"Hele pamatuješ si na tu Eddího pařbu, za kampusem nižšího stupně? Jak ses tam málem porvala s Mitchem? A nakonec jsi mu seděla na klíně a dělala na něj laní oči?" připomněla mi.
"Néé... Na to se dá zapomenout?" zaskučela jsem rezignovaně.
"Přeci jenom ty jsi ten večer byla hvězda tý oslavy," pokračovala.
"Vážně? Já? To už si nevzpomínáš, co jsi dělala ty?" zeptala jsem se jí jízlivě. "Na ty tři piva, po kterých ti ráno zůstal cucflek na krku?"
"Cucflek?" podivil se Paul.
Katherine mě probodla nenávistným pohledem. "To byla modřina!" namítla.
"Modřiny vypadají jinak," odsekla jsem.
"Vždyť se toho zas tolik nestalo, ne?" připustila to nakonec.
"Ty si měla vážně někdy cucflek, Ekaterino?" zeptal se jí Paul. Trochu jsem sebou zacukala, když oslovil ruskou verzí jejího jména.
"A nejenom jeden," ujistila jsem ho.
"Dá se to tak říct," probodla mě dalším nevraživým pohledem.
"A vzpomínáš, jak tě balil Jesse?" nadhodila jsem.
"Toho mi už ani radši nepřipomínej," procedila skrze zuby.
"Ještě něco nám tu naše Katherine zatajila?" zeptal se mě Paul.
"Toho by bylo," vydechla jsem.
"Jen nevyzrazuj všechna moje tajemství, jinak začnu vyzrazovat ty tvoje," opáčila.
"Rose," zaslechla jsem za sebou Dimitrije.
"Ano?" otočila jsem se na něj.
"Lissa už odešla, takže ty musíš jít taky," oznámil mi.
"Tak zítra u soudu," usmála jsem se na Kath.
"Hej Rose, počkej!" zastavila mě. "Zítra odjíždím pryč, takže se už neuvidíme. Tak...asi zatím ahoj. Snad se brzo uvidíme."
"Škoda. Tak tedy brzy," obejmula jsem jí.
"Zatím," obdařila mě širokým úsměvem.
"Ty mě zavedeš až na pokoj?" zeptala jsem se Dimitrije překvapeně, když jsme šli po chodbě.
"Ano," odpověděl prostě.
"Dimitri?" objevila se před námi nějaká Morojka. Vypadala dost překvapeně, že tady Dimitrije vidí.
Dimitrij vypadal jako omráčený, a to se mi ani trochu nezamlouvalo. "Anastasia..." vydechl s úsměvem. Zrovna pronesl něco rusky, když mu Morojka skočila kolem krku.
Tak tohle se mi nelíbilo. Ani trochu se mi to nelíbilo.
Vše se seběhlo, tak rychle, že až po chvíli mi došlo, jak je krásná.
Blonďato-zlaté lokny se táhly Morojce po zádech až téměř do půlky stehen. Člověk by řekl, že tak dlouhé vlasy nemůžou už ani vypadat dobře, ale pokud si něco takového myslíte jste na omylu. Její vlasy vypadaly tak dobře, že působily jako z jiného světa. Tu dokonalost jen podtrhávaly její tmavé indigově modré oči s lehce kočičími rysy ve tváři.
Znovu jsem si jí prohlédla a moje oči padly na její bílé šaty antického střihu. Připomínala mi živého anděla, který sestoupil na zem nebo jednu ze starých řeckých bohyní. Klidně by mohla zastat roli samotné Afrodity. Byla nádherná.
"Anastásie, to je Rose. Rose to je Anastasie Drozdová," představil nás Dimitrij a obdařil Anastásii úsměvem, který ve mně vzbuzoval touhu mu jednu vrazit a odtáhnout ho, co nejdál od té stělesněné dokonalosti.
"Rosemarie Hathawayová?" zeptala se mě s úsměvem. "Budoucí strážkyně Vasilisy Dragomirové?"
Dobře byla milá, ale její chování k Dimitriovi, a co hůř jeho chování k ní ve mně vyvolávalo nepokoj. Bylo to, jako by mi oba vráželi kudlu přímo do zad jen tím, jak se na sebe dívali.
"Ano," přiznala jsem.
"Ráda tě poznávám, hodně jsem o tobě i tvé přítelkyni slyšela," pronesla unešeně. "Nemůžu uvěřit, že tě tu vidím! Jak už je to dlouho?" usmála znovu na Dimitrije.
"Skoro šest let," obdařil jí jedním ze svých polovičních úsměvů.
"Ano, ještě na akademii," souhlasila. "Vzpomínám si, že jsi byl nejlepší z ročníku. Škola na tebe byla pyšná."
"Nepřeháněl bych to tolik," zasmál se.
"Spíš ještě to nadnáším. Máš skvělého učitele," zadívala se na mě s radostí v očích.
"Já vím," oplatila jsem jí úsměv. "Už několikrát to dokázal."
"Vážně?" podivila se.
"Už mi stihnul párkrát zachránit život," nadhodila jsem. Můj špatný pocit z ní začínal ustupovat. Jako by jediným úsměvem odstranila ze mě všechny špatné pocity.
"Zvládla by jsi to i beze mě," namítl.
"U Badicových, těžko," dohadovala jsem se s ním.
Ucítila jsem Anastasiin překvapený pohled a uvědomila si, že jsme u sebe s Dimitrijem až příliš blízko a hledíme si do očí.
Couvla jsem o pár kroků a obdařila jí úsměvem. "Takže jste spolu chodili na školu?"
"Ano. Vlastně jsme spolu i chvíli chodili," zasmála se.
"Celý ročník," upřesnil to Dimitrij.
Překvapivě. Křečovitě jsem se usmála.
Nemělo mě to překvapit oba vypadali téměř až božsky. Koho by teda překvapilo, že spolu chodili? Asi jen mě.
"Tak to určitě bys mohla na Dimitrije něco prozradit. Nebyl tak vážný pořád, ne?" zeptala jsem se Anastasie. Odpověď jsem radši ani nechtěla slyšet, ale bylo to to jediné, co mě napadlo. Nechtěla jsem, aby zaznamenala, že mi debata na toto téma vadí. Navíc jsem nechtěla, aby si toho všiml Dimitrij.
"Vlastně připadá mi stále stejný," přiznala a přejela po něm zamyšleným pohledem. "Jen je možná ještě hezčí."
"Co tu děláš, Nasťa?" zeptal se jí Dimitrij unaveně. Jeho chování se změnilo. Jako by tou poznámkou v něm nastartovala obranný mechanismus.
"Jsem tu na návštěvě u Ariany Szelské, víš předci, že je to má sestřenka," pousmála se jemně. "Jsem ráda, že jsem tě tu potkala."
"To já tě rád znovu viděl," pronesl trochu odměřeně, ale nakonec se i upřímně usmál.
Nechápala jsem to, Dimitrij se choval úplně jinak. Jako by ho Anastasie okouzlila jenom tím, že se mu dívala do očí. Bylo to jako by ho hypnotizovala a on se snažil bránit.
"Musíme jít než si toho, že tam nejsem všimne někdo další," připomněla jsem mu.
Nic.
"Dimitriji," zvýšila jsem trochu hlas.
Dimitrijův pohled se konečně stočil ke mně. "Máš pravdu. Anastasie, doufám, že se ještě uvidíme," řekl přátelsky.
"Vy už musíte jít?" zeptala se ho překvapeně. "Škoda. V tom případě se uvidíme později." Její pohled se stočil znovu ke mně. "Ráda jsem tě poznala, Rose."
"Já tebe taky," opáčila jsem.
Sotva jsme byli už zase znovu na cestě k mému pokoji zpomalila jsem. "Tvá další přítelkyně?" zeptala jsem se Dimitrije jízlivě.
"Žárlíš?" podivil se na mě pobaveně.
"Vyděl si jí?" vykulila jsem na něj oči. "Vypadá neskutečně! Kdo by nežá..."
"Ty jsi neskutečná," opravil mě.
"Ale ona je Moroj..." zase mě nenechal ani dokončit větu.
Orámoval mi obličej dlaněmi a pohlédl mi hluboko do očí až jsem se začínala bát, že mi přímo chce čist myšlenky. "Miluju tebe. A nehodlám na tom nic měnit," ujistil mě a políbil mě jemně na čelo.
Sice jsme byli už venku znovu mezi budovami, ale stejně mě překvapilo, že to udělal. Měla jsem chuť si stoupnout na špičky a políbit ho na rty, ale on mě stále držel, tak že bez jeho spolupráce by to ani nešlo.
"To je mučení," poznamenala jsem nevrle.
"Vážně?" pousmál se a tentokrát mě políbil na tvář jen kousek od rtů.
"Jo," vydechla jsem slabě.
Spustil ze mě své ruce a odstoupil ode mě. "Měli by jsme už jít," řekl pevně.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (126)
Zobrazit starší komentáře

101 LussyNda LussyNda | Web | 19. února 2012 v 19:28 | Reagovat

[99]: asi tak popravde me se nikdy moc nelíbila ani v  knizkach :D mam proste k ni silnou averzi

102 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 19. února 2012 v 19:31 | Reagovat

[101]: No já právě taky, tak jen doufám, že z ní Adri neudělá tu hodnou :D

103 nes nes | 19. února 2012 v 19:32 | Reagovat

[101]:Jo já taky už když se prvně setkala s Rose tak mi na ní přišlo něco divnýho.

104 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 19. února 2012 v 19:45 | Reagovat

PROSIM BUDE TU DNESKA NOVA KAPITOLKA ?? :-?

105 LussyNda LussyNda | Web | 19. února 2012 v 20:59 | Reagovat

[102]: taky doufám

106 Katherine Szelská / Ryuu Katherine Szelská / Ryuu | Web | 19. února 2012 v 21:20 | Reagovat

Nemám sílu to všechno číst....kdo mi to co jsem prošvihla shrne-? jill?

107 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 20. února 2012 v 0:25 | Reagovat

[106]: o nic zajímavýho jsi nepřišla :D

108 Simča Simča | 20. února 2012 v 19:17 | Reagovat

bude dneska další ?

109 lucia-night lucia-night | Web | 20. února 2012 v 19:46 | Reagovat

[108]: ano, mohla by byť :-)

110 LussyNda LussyNda | Web | 20. února 2012 v 19:54 | Reagovat

taky by mě to potěšilo kdyby byla další kapitolka :-)

111 El El | 20. února 2012 v 20:08 | Reagovat

Adri... Prosím... :-)

112 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 20. února 2012 v 20:23 | Reagovat

Prosím :-)

113 Jill Jill | 20. února 2012 v 20:55 | Reagovat

[106]: nooooo...taaaakze....probiraly jsme vsechno mozny, od novych postav, pres 'naznameho', po kterem bude Rose metat blesky, a Rosina fiktivniho sourozence, az po tašu, jako kladnou postavu (neboj, v tomhle nazoru se mnou nikdo nesouhlasi) :D zapomela jsem na neco?

114 Jill Jill | 20. února 2012 v 20:57 | Reagovat

[113]: jooo a drbaly jsme Nastěnku :D

115 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 20. února 2012 v 23:18 | Reagovat

Zítra po škole vám opravím kapitolu. Právě jsem dodělala kvórum, takže zítra, protože dneska už to nestíhám opravit. (Ze školy se vrátím tak v sedm, takže v osm, devět nebo deset to tu bude.)

116 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 20. února 2012 v 23:43 | Reagovat

[115]: To je super, díky :-D

117 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 21. února 2012 v 7:13 | Reagovat

MOC DĚKUJI :-D

118 Vendy Vendy | 21. února 2012 v 18:32 | Reagovat

Ty jo Adri co studuješ, že máš tak dloooouhatánskou školu? :D:D

119 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 21. února 2012 v 19:42 | Reagovat

je na gymplu, taky jsem na gymplu a to jsem ve 3.ročníku, takže mám taky dost záhul. Chodím domů někdy až v 8 hodin večer :-(

120 Vendy Vendy | 21. února 2012 v 20:28 | Reagovat

Tak to je mazec.. Taky jsem na gymplu, taky ve 3ťáku :D a domů chodím tak ve 4... Holky, nezávidím vám.. ;)

121 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 21. února 2012 v 20:40 | Reagovat

Tak škola téměř do pěti a když ti učitel oznámí, že si máš pořídit další tři učebnice s návštěvou města se vrátím, tak v sedm v půl osmý.

122 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 21. února 2012 v 20:46 | Reagovat

v kolik tak bude dalsi kapitolka ? :-)

123 Anéž Anéž | 21. února 2012 v 21:51 | Reagovat

tak já ti jí klidně pořídím a pak ti jí pošlu..a ty nám sem můžeš dávat nové povídky :D

124 LussyNda LussyNda | Web | 21. února 2012 v 22:09 | Reagovat

kdy nam jsem daš další kapitolku ? :-)

125 Mags Mags | 21. února 2012 v 22:15 | Reagovat

[124]:taky by mě zajímalo... :-)  :-)  ;-)

126 Kisee Kisee | E-mail | Web | 26. února 2012 v 12:29 | Reagovat

Talentovana spisovatelka:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama