6.kapitola-Rozhovor a slib

11. července 2010 v 11:35 | Adria |  Východ slunce
Chci minimálně jeden komentář!!!



6.kapitola-Rozhovor a slib

Nikdo tam nebyl, ale při pohledu do vzdáleného rohu se jí málem zastavilo srdce. Byl tam starý gauč a stolek na kterém byly nějaké předměty a váza ve které byly růže. Rose pořádně neviděla co je na stole a tak šla přímo k němu. To co na něm, ale spatřila jí překvapilo. Bylo na něm pár jejích fotek, její košile kterou už týden nemohla nikde najít, jedna její fotka s Lissou a fotka s Dimitrijem. Chvíli Rose přemýšlela, kdy se s ním fotila a nakonec jí došlo, že se fotili na lyžáku , když Mason chtěl poslat rodičům fotku jeho ideálního vzoru strážce Belikova. Mason hledal výmluvu jak poprosit Dimitrije, jestli by si ho mohl vyfotit. Bylo to zrovna den před odjezdem po společné večeři. Mason se ho zeptal jestli by se s Rose nechtěl vyfotit, když už všechny fotil. Dimitrij byl překvapený tím co po něm Mason chtěl, ale nakonec souhlasil a vyfotil se s Rose.
"Je to stále on. Aspoň z části to musí být ještě on!" pomyslela si a nepatrně se usmála. "Jdu na to."
řekla si v duchu a vytáhla z kapsy kapesní nůž.
"Dimitriji ukaž se."zkusila to. "Vím, že jsi tady. Neodejdu dokud si se mnou nepromluvíš." zakřičela. Věděla že nemusí křičet, ale pomáhalo jí to, aby zadržela slzy. "Dimitriji pokud se neukážeš tak ti slibuju, že tě donutím" zakřičela a otevřela kapesní nůž.
Rose tekly slzy a Dimitrij se na ní díval z jeho skrýše za kovovým schodištěm, kde na něj Rose neviděla, ale on na ní měl dobrý výhled.
"Víš, že jsem toho schopná" zakřičela. Bolelo jí to mu takhle ubližovat, ale proto aby ho jen mohla spatřit by to klidně udělala. Byla na dně.
"Slibuju, že tě donutím" zopakovala a zamířila si nožem k žílám na ruce. "Prosím." zašeptala a už se chystala si podřezat zápěstí.
"Rose" vydechl a vynořil se ze svého úkrytu.
"Dimitriji" vydechla, když byl skoro až u ní.
"Co to vyvádíš? Musíš ihned odejít!" řekl jí a nasadil svůj typický neutrální výraz. Byl jiný měl tmavě rudé oči a měl skoro průsvitně bílou kůži. Bylo na něm vidět, že minimálně pět dní nepil krev, ale Rose to odhadovala na víc.
"Ne." odsekla a utřela si slzy.
"Rose odejdi. Není bezpečné být v mé přítomnosti. Mohl bych tě zabít." zopakoval nepřítomně.
"Ne, nikam nejdu dokud nedostanu odpovědi." řekla klidně.
"Rose ne..." začal Dimitrij.
"Dimitri sklapni. Nedonutíš mě odejít." zaječela. Bylo to poprvé co si troufla na něj křičet a říkat mu ať sklapne.
"Dobře, ale sedni si" řekl a ukázal na starou rudě červenou pohovku, nebyla asi tak stará spíš zaprášená. Rose poslechla a posadila se on zůstal stát.
"Tak se ptej." řekl a upřeně na ní hleděl.
"Jak dlouho mě sleduješ? A proč jsi sám? Proč jsi jiný? Kde si byl? Co se stalo?" začala Rose chrlit otázky a odvážila se na něj znovu podívat.
"Bude asi nejsnazší ti říct celý můj příběh. Bude to na dlouho. Vážně nechceš odejít a zapomenout na mě?" vydechl.
"Tak to ani náhodou." odsekla a položila si nohy na pohovku a opřela se na znamení, že vážně nikam nehodlá jít.
"Ach, Rozo. Dobře vzdávám se." řekl Dimitrij a Rose v jeho očích na chvíli zahlédla jeho emoce.
"Vše začalo tři dny po tom co se ze mě stal Strigoj. Věděl jsem, že je něco se mnou špatně a brzy si toho začínali všímat i ostatní. Já... nedokázal jsem nikoho zabít, i když má touha po krvi mě zabíjela. Pil jsem sice z Morojů i dhampýrů, ale nikdy jsem nebyl ten kdo jim sebral tolik krve, aby zemřeli. Já to nedokázal a navíc tu byly ty pocity." vydechl.
"Jaké pocity?"zeptala se Rose a posadila se tak, aby kdykoliv mohla vstát.
"Nemohl jsem na tebe zapomenout. Nevím jak, ale pořád tě miluju, a proto jsem si zachoval část své osobnosti." zahleděl se do dálky. Rose začali téct slzy.
"Ostatní si toho, ale všimli a moc se jim to nelíbilo. Proměnili mě, protože jsem byl nejsilnější strážce. Rose oni budují armádu. Chtějí zabít všechny královské včetně Lissy." řekl klidně Dimitrij.
"Ale..." začala Rose.
"Viktor je ovládá. Nevím jak je to možné, ale za vším stojí on. Proto se musíš vrátit na Akademii a najít nějaký důkaz, že pokračuje ve svém plánu i ve vězení." zadíval se jí do očí.
"Neodbíhej od tématu" odsekla Rose.
"Chtěli mě zabít. Jako všechny poškozené."
"Cože ono se už stalo, že někteří Strigojové byli jako ty, že měli duši?" skočila mu Rose do řeči.
"Ano, alespoň podle toho co jsem slyšel. Pak jsem od nich odešel. Jednou se mě pokusili zabít, ale pak nevím proč se o to už nepokusili. Později jsem tě viděl tady v Missoule a dva týdny tě sledoval." dořekl Dimitrij.
"Proč jsi, ale včera...." nedokončila Rose otázku.
"Pořádně jsi mě vyděsila Rose. Když jsi omdlela tak jsem se o tebe tak bál, že jsem tě prostě nedokázal nechat ležet na zemi.Navíc moje polovina která je pořád mnou dostala převahu. Věděl jsem, že ti neublížím. Mluvila jsi s Lissou že?" zeptal se
"Jo, ale jak to můžeš vědět?" zeptala se Rose nechápavě.
"Mluvila jsi ze spaní, a pak když jsi zašeptala moje jméno neodolal jsem. Omlouvám se."zadíval se jí do očí.
"Nemáš se za co omlouvat. Teda jo za to jak jsi napsal mojí mámě, že její nepovedená dcera je v Missoule." vzpomněla si Rose.
"Rose byla to nezodpovědnost. Musíš se vrátit. Musíš na mě zapomenout a žít dál. Ani nemůžu pochopit jak si mohla být tak nezodpovědná a odejít z akademie" zvýšil Dimitrij hlas, že skoro křičel.
"To je samý Rose to musíš! Rose to nesmíš! Rose to nejde! Rose buď zodpovědná! Samý rozkazy. Já nejsem stroj Dimitriji!" rozkřičela se Rose. Zvedla se rychle z pohovky a rychle k němu přešla. Dimitrij se snažil couvat, ale za ním byla jen zeď.
"Rose nechci ti ublížit" vydechl.
"Ne? Tak proč mi ubližuješ?" zeptala se Rose a z očí jí začali znovu týct slzy.
"Rose snažím se tě nezabít." řekl Dimitrij když už stála až moc blízko. Stáli od sebe sotva 20 cm.
"Dimitriji můžeš pro mě něco udělat?" zeptala se Rose.
"Co?" vydechl a sklonil se k ní tak, že měl svou tvář od její sotva pár centimetrů.
"Neber mi naději"řekla. Stoupla si na špičky a přitiskla své rty na ty jeho a začala ho líbat. Dimitrij jí polibky oplácel, ale Rose cítila jeho bolest. Líbali se celkem dlouho bylo to bolestivé a smutné i přesto z toho, ale čišela radost. Bylo to intenzivní čím dál víc, když jí Dimitrij opatrně vzal za boky a odtáhl jí od sebe.
"Nevezmu slibuju." řekl a pořád jí hleděl do očí. V jeho rudých očí byl žár, který Rose moc dobře znala, který tak strašně milovala.
"Vracím se na akademii abych dokončila výcvik." řekla Rose a nechala ho, aby od ní zas odstoupil minimálně na dva metry.
"Já vím viděl jsem tvou matku." řekl s nezúčastněným výrazem ve tváři.
"Lissa možná ví jak ti pomoct." řekla nejistě a zase se k němu o kousek přiblížila.
"Lissa ví, že jsem...?"zeptal se.
"Jo a možná by ti dokázala pomoci."
"Jak?" zeptal se a zadíval se Rose do očí
"Éter" zašeptala.
"Ne, Rose víš co to s Lissou dělá. Co to dělá s tebou!" řekl tvrdě.
"Je to mé rozhodnutí chci vzít důsledky na sebe a v tom mi nezabráníš!" řekla Rose ostře a zas udělala k němu pár kroků. Dimitrij rychle překonal vzdálenost mezi nimi a chytil jí za ramena.
"Poslouchej nikdy! Rozumíš? Nikdy nedovolím, aby jsi kvůli mně musela trpět!" díval se jí do očí.
"Ale já trpím už tím, že nemůžu být s tebou. Jestli nebudu moc být s tebou tak to radši nechci dál žít." odpověděla mu sklesle.
"Rose poslouchej tohle neříkej. Dobrá pokusíme se, ale jen pod podmínkou, že si neublížíš, a že moje záchrana ti neublíží." řekl a odtáhl své ruce z jejích ramen.
"To zní dobře. Potřebuju, aby jsi zůstal v bezpečí dokud ti nezavolám." podala mu mobil.
"Rose nechci, aby sis dělala zbytečné naděje." řekl a pak od ní odstoupil.
"Budeš to zas ty to ti slibuju." řekla jako by ho neslyšela.
"Musíš jít" oznámil jí.
"Já vím. Slib mi, že mi nezmizíš." pohlédla na něj.
"Slibuji Rozo" řekl a pohladil jí po vlasech, pak Rose pomalu odešla.


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pavka 91 pavka 91 | 19. září 2010 v 17:52 | Reagovat

jaaaj..asi budu brecet...:-)pises fakt dobre.. :-)

2 Jill Jill | 17. října 2010 v 15:26 | Reagovat

nechceš odejít a zapomenout na mě? jak ho něco takovýho může napadnout??? ááá Dimitrij je úúúžasnej ♥♥♥

3 Tery Tery | 17. září 2011 v 18:30 | Reagovat

Fantastické :-)  :-)

4 LussyNda LussyNda | Web | 30. listopadu 2011 v 9:34 | Reagovat

super :-) tak to abych šla hledat kapesník :-)

uzasna povídka

5 Vilinka King Vilinka King | 2. dubna 2012 v 0:19 | Reagovat

Tak taková Rose se mi líbí. Byla rázná, nenechala si nic líbit. Prostě pravá Rose Hathawayová, jak má být. :-D Jsem ráda, že Dimitrij nevyhrál, to by nebylo dobré. Takhle je to lepší, když má R. poslední slova. Jinak kapitola byla zase moc pěkná. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama