5.kapitola-Rodinný den

10. července 2010 v 12:00 | Adria |  Východ slunce



5.kapitola-Rodinný den

Ráno když se Rose probudila a vstala Janine byla už vzhůru.
"Čau mami." pozdravila a šla udělat snídani.
"Rose co kdybychom po snídani šli běhat?" zeptala se Janine s neutrálním výrazem ve tváři.
"Jo to by bylo dobrý poslední tři dny jsem trochu zanedbávala výcvik." řekla Rose. Dosnídala a šla se obléknout. Cestou přes obývák si však všimla rudé růže pod oknem. Šla k ní a sebrala jí ze země. Byla nádherná a krásně voněla.
"Dimitrij" zašeptala a usmála se. Dala jí do vázy a dala jí na stolek v obýváku. "Kdyby se máma ptala tak tu byla už včera." Pak se oblíkla a šla s matkou běhat.
Když se vrátili Janine se šla po Rose osprchovat. Později si, ale začaly povídat. Pro Rose bylo nezvyklé povídat si otevřeně se svou matkou. Její mámu zajímaly především drobnosti. Jako třeba jakou barvu má ráda nebo co má na Akademii sv.Vladimíra nejraději za předmět. Rose otázky matky překvapovaly, ale po chvíli si uvědomila, že možná vážně matce trochu křivdila. Byla překvapená už vůbec tím, že si kvůli ní matka vzala dovolenou, aby jí našla. Z těch myšlenek Rose zavalil pocit radosti, že má o ní matka přeci jen zájem.
"Rose říkala jsi, že tě do jisté míry zajímá i historie. Co tě zajímá nejvíce?" pokračoval Janine s výslechem. Rose přišlo divné vidět matku uvolněnou, ale nestěžovala si.
"Dost mě překvapily příběhy o sv.Vladimírovi a také o dalších co měli dar éteru jako Lissa." odpověděla Rose.
"Ovšem Vasilisa bude určitě šťastná až tě zítra večer uvidí." řekla Janine a zvážněla. "Rose proč jsi ji vůbec opustila? Víš o tom jak je na tom pricezna, jak jsi mohla odejít?" zeptala se jí.
"Mám Lissu ráda mami a nikdy bych jí neublížila, ale vážně jsem si musela něco zařídit"
"A ty mi určitě nechceš říct co jsi tak děsně potřebovala zařídit, že?" položila Rosina matka další otázku.
"Nezlob se mami, ale nemůžu" řekla Rose vážně.
"Tak pojď Rose půjdeme ti koupit něco na sebe nebo se chceš vrátit na Akademii v těhle onošených hadrech?" ukázala Janine na Rosino oblečení a pokusila se o úsměv. Teprve v tu chvíli Rose došlo, že pořád nosí jen těch pár věcí co si zabalila před skoro třemi týdny a to toho zrovna moc nebrala.
"Jasně" souhlasila Rose. V obchodě si Rose vybírala převážně tmavé oblečení a i z toho nejvíc převažovala černá.
"Rose proč si vybíráš samé černé oblečení? Když jsem tě viděla na akademii nosila jsi věci barevné. Nechápu proč, ale přijde mi, že pořád truchlíš za Belikova. Já vím byl to tvůj učitel a vážila sis ho, ale nechápu proč kvůli němu si ničíš život. Možná tě překvapuje, že tak dobrý strážce jako on byl zabit, ale musíš jít dál. Přesto kdyby sis o tom potřebovala promluvit tak řekni. Pokusila bych se ti pomoci." nabídla Rosina matka.
"Děkuju mami" pokusila se Rose o úsměv a hodila do košíku rudě červené tílko.
"To je lepší, ale doufám, že vždy na něj něco dáš. Má až příliš velký výstřih." komentovala Janine oblečení až to Rose donutilo kroutit očima.
Když se Rose s její matkou vrátili bylo už půl na devátou večer a začínalo se stmívat.
"Děkuju mami za den cos mi koupila." usmála se Rose upřímně. Nikdy nebyla s matkou tak dlouho a ještě k tomu mimo pracovní dobu její matky.
"Není za co děkovat a omlouvám se." řekla Janine potichu.
"Za co se omlouváš? Nemáš zaco se omlouvat" zatvářila se Rose překvapeně.
"Měla jsem si udělat na tebe čas a občas tě navštívit na akademii." přiznala.
"To nevadí mami. Hlavní je, že jsi se mnou byla dneska" usmála se Rose rozpačitě. Matka ji dnes velice překvapovala. "Mami jdu si zaběhat půjdeš taky?" zeptala se Rose a v duchu se modlila aby řekla ne. "Ne Rose, já zatím něco uvařím." odpověděla Janine.
"Ty umíš vařit?" vyvalila Rose na matku oči.
"Ano, umím a nebuď drzá a ne, aby jsi zas utekla. Za dvě hodiny buď doma" řekla Janine přísně.
"Neboj. Já jdu teda běhat, tak čau."
To Rose chtěla přesně věděla kam půjde. Půjde do toho opuštěného skladiště dva bloky od jejího bytu a tam vyláká Dimitrije. Taky podle jejích výpočtů tam podle všeho Dimitrij přebýval přes den. Bylo to jediné místo kde mohl zůstat za denního světla a být jí zároveň na blízku. Když doběhla před skladiště zastavila se.
Stála před vchodem a zhluboka se nadechla, pak opatrně posunula posuvná vrata a vstoupila dovnitř.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 barulka barulka | Web | 10. července 2010 v 22:14 | Reagovat

:-)  :-) pěkné!

2 Adria Adria | 11. července 2010 v 0:38 | Reagovat

děkuju aspoň vím, že to někdo čte :-) !!!!!!!!!!

3 Jill Jill | 17. října 2010 v 15:12 | Reagovat

Janine je ňáká milá :-D hezkýýý

4 Zulozavinano Zulozavinano | Web | 31. ledna 2011 v 21:38 | Reagovat

borka ty! Píšeš skvěle holka! Jen tak dál :-D

5 Lucy Lucy | 24. září 2011 v 16:19 | Reagovat

uuuuzasne........ :-)  :-)

6 LussyNda LussyNda | Web | 30. listopadu 2011 v 9:22 | Reagovat

moc pekna povídka :-)

7 Vilinka King Vilinka King | 2. dubna 2012 v 0:10 | Reagovat

No, to se nám to pěkně zamotává. Janine nám celkově komplikuje celý vývoj situace a chce odvést Rose zpět na akademii. Já však pevně věžím, že se to celé díky příští kapitole změní. Tahle kapitola se mi moc líbila a hned jdu na další, ať vím, co se odehraje dál. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama